Tahle řada se mi opravdu líbí, vyhovuje mi styl psaní i různé linie příběhu, kdy se vše neodvíjí pouze v jedné linii

Inspektorka Maria Martinssonová vyšetřuje vraždu. Souvisí s vraždou starou 30 let?
V knize je mnoho dějových línií. Pro mě až moc.Rovněž mnoho postav i případných pachatelů. Kniha se mi nečetla moc dobře.
Ale konečně jsem ji dočetla a závěr mne docela překvapil.
Kdo má rád dlouhé a studené švédské zimy, pro ty je tento dlouhý kriminální příběh s nečekaným konce vhodný.
Dávám 80%

Ledoborec je druhý díl detektivní série švédské autorky Kristiny Ohlssonové. Odehrává se v přímořské vesnici, kde začala třeskutá zima. Opět se setkáme s hrdiny z prvního dílu. August a inspektorka Maria jsou pár, ale zatím to tají. Ona je totiž stále vdaná a čeká ji soud s manželem, který ji týral. Vypukne požár a jedna z chatek, které zasáhne, patří právě Augustovi. Druhá Axelovi, který tu žije léta. A po požáru se najde právě jeho tělo. Po ohledání místa činu to vypadá na vraždu. Maria se svým parťákem se ujmou vyšetřování. A August jde hledat krabici, kterou mu nebožtík zanechal v kostele. Chtěl mu tím předat nějaký vzkaz?

Musím se přiznat, že na tohle pokračování jsem se velmi těšila, protože první díl (Bouře) se mi moc líbil, a tak jsem doufala, že tenhle druhý díl bude minimálně stejně dobrý. A teď už vás mohu ujistit, že je to parádní čtení.
Ledoborec je skvělá, napínavá detektivka, která čtenáře provede dalším Augustovým „dobrodružstvím“. Stejně jako první díl si udržuje velmi příjemný styl vyprávění, z knihy dýchá ta správná, mrazivá atmosféra, která se báječně hodí na podzim nebo zimu (bohužel momentální ráz počasí to nám čtenářům malinkato kazí). Ani tentokrát se nezapomíná i na vážná témata, která se běžně v rodinách objevují – např. alkoholismus nebo domácí násilí.

Tato série je ideální pro každého, kdo má rád ponurou atmosféru a chtěl by si přečíst příběh, v němž nejsou potoky krve - to však neznamená, že zde není smrt, nebo mrazivé scény. Každý čtenář bude jistě od začátku pátrat a tipovat, jak to vlastně všechno je, protože příběh k tomu vyloženě svádí. Ani já se tomu neubránila, ovšem trefila jsem se jen částečně – autorka připravila několik překvapivých momentů, které nejen že „šokují“, ale vše díky tomu do sebe zapadne (a řekla bych, že to i děj zatraktivní).
Je tu kladen velký důraz na postavy a ty se velmi povedly. Hlavní postava, August, se mi líbí – je mu 45, konečně je v životě spokojen, rád peče a dokonce i vede čtenářský kroužek. Stále však potýká s „problémem“, které přináší jeho jméno (August Strindberg byl švédský umělec a spisovatel).