Příběh o odvaze a dobrých lidech. V roce 1941 žije Ella ve varšavském ghettu. Díky manželům, kteří jsou zapojeni v odboji, se jí podaří utéct a Zula se rozhodne, že Ellu přijme do rodiny. Nějakou dobu jim to prochází, ale ne všichni lidé kolem jsou čestní…

Jelikož mám ráda skutečné příběhy z druhé světové války a autorčina předchozí kniha – Narodili si, aby přežili – byla skvělá, nemohla jsem si tuto knihu nechat ujít. Je to historie, na kterou by se nemělo zapomínat, a navíc je popsána očima běžných lidí.

Ač jsem již četla spoustu knih na toto téma, nikdy mě nepřestane udivovat krutost, jaká byla během druhé světové války páchána. Bylo to smutné, kruté, ale dojemné čtení. Lidské osudy, které v tomto případě naštěstí dobře dopadly.

Je tu samotný příběh hlavních hrdinek Elly a Zuly, ale dozvíme se i to, jak postupovala válka, jaká byla nová nařízení a také, jak se v té době žilo v Polsku, například rozdíly mezi městem a venkovem.

Ze začátku se mi trochu pletla jména, poznáváme tu obě rodiny a já jsem se trošku ztrácela v tom, kdo je kdo. Poté však mě příběh pohltil, že jsem nemohla knížku odložit.