Jiří Walker Procházka a Klára Smolíková – Mrtvá šelma
(první kniha z detektivní série Souřadnice zločinu)
Vydalo nakladatelství Plus
Jiří W. Procházka, považovaný za otce českého kyberpunku, je držitelem Ceny Ludvíka Součka a také tří ocenění Akademie science fiction, fantasy a hororu. Společně s Miroslavem Žambochem vymyslel dobrodružnou knižní sci-fi řadu Agent J. F. K., do níž dosud přispěl šesti díly. Roku 2014 založil s režisérem Radkem Volfem audio vydavatelství "Walker & Volf, s.r.o.“
Tentokrát Jiří spojil tvůrčí síly se svou manželkou Klárou Smolíkovou, spisovatelkou, scénáristkou komiksových příběhů, publicistkou a velmi činorodou lektorkou. Klára je mimo jiné autorkou úspěšné dětské komiksové knihy Viktorka a vesmírná dobrodružství nominované na ocenění Zlatá stuha.
Klára prožila patnáct let v Táboře, kde deset let učila na střední škole knihkupce a knihovníky a poté pracovala ve zdejším Husitském muzeu. Proto není divu, že se manželé a zároveň spoluautoři rozhodli situovat své první společné dílo do tohoto slavného husitského města.
„Mrtvá šelma po stu letech ještě straší živé.“ (Ferdinand I. Habsburský)
Když ze dne na den zmizí profesor Kalandra, rozhodne se muzejní kurátorka Berenika Weissová nejen nahlásit zmizení svého kolegy místnímu oddělení policie, ale také požádat o pomoc bývalého policistu a nyní konzultanta na zabezpečení muzejních sbírek Roberta Štolbu.
Tím začíná spletitý detektivní příběh plný zvratů, přepadení, vražd a skrytých tajemství. Weissová a Štolba, byť jsou každý úplně jiný, musí pod tlakem okolností velice brzy spoléhat jeden na druhého. A svá tajemství nevydá Tábor ani potomci husitů zadarmo…
Nechci zbytečně moc prozrazovat ze zápletky knihy, abych tak čtenáře neochudil o skvělý zážitek.
Proto hnedle přistoupím k tomu, co mi na Mrtvé šelmě připadá skvělé a co mě na ní trošku mrzí.
Šelma je čtivá. Člověka chytne a nepustí. Myslím si, že je to dáno především tím, že skvěle funguje interakce mezi Weissovou a Štolbou. Obě postavy jsou tak rozdílné, jak jen může být bývalý policajt a životní ztroskotanec a rozvedená vysokoškolsky vzdělaná matka samoživitelka. Přitom ani Štolba a ani Weissová nemají daleko k ironickým komentářům. Skvělé jsou vnitřní monology obou hlavních postav a mně se osobně moc líbily Štolbovy vzpomínky na profesora Kalandru (škoda že jich nebylo víc). Zároveň mě moc bavil vývoj vztahu Weissové a Štolby. Dynamice ovšem nejvíce pomáhá, že se ve vyprávění střídají oba hlavní protagonisté. Čtenář má tak možnost vidět dění nejen optikou bývalého policisty a detektivky amatérky, ale především muže a ženy.

Detektivní linie je zajímavá a čtenář je vystaven neustálému napětí v podobě dějových zvratů a postupně odhalovaných tajemství. Protože svá skrytá tajemství má v téhle skvělé detektivce nejen pěkně vykreslené město Tábor (které zdaleka není jen kašírovanou kulisou), ale doslova každý z účinkujících tohoto dramatu.
Jedinou vadou na kráse jsou podle mého skromného názoru intermezza popisující Štolbovy noční můry. Tuším, že autorům šlo o to přiblížit čtenáři, co se bývalému policistovi honí v hlavě a čeho se obává. Ale nemohu si pomoci. Genialitě Štolbových vnitřních monologů jeho noční můry nesahají ani po kotníky a navíc vypadají, jako by vypadly z nějakého podřadného hororu.
Také mě trochu mrzí, že se z knihy skoro úplně vytratili vyšetřovatelé táborského policejního oddělení, kteří jako by se vyšetřování vůbec neúčastnili. A nečekaný příchod majora Černého (který přichází v pravou chvíli, ale bez jakéhokoliv vysvětlení) mi také přišel jako učebnicový deus ex machina, což je velkou vadou na kráse nejen tohoto sympatického policisty, ale i příběhu Mrtvé šelmy.
I přes všechny výše uvedené výhrady si myslím, že Mrtvá šelma (spolu s Rychlopalbou Štěpána Kopřivy), se může směle postavit po bok takových velikánů českého kriminálního románu, jakými byli a jsou Václav Erben, Jan Cimický nebo Eduard Fiker.
Už teď se nemohu dočkat dalšího dílu Souřadnic zločinu s názvem Stříbrná iniciála.
98%