Síla hotentota

Slovní salát, kterým je kniha Síla hotentota, je bezpochyby jednou z nejhorších knih, jaké jsem kdy četl. Nejlepší částí jsou úseky, kdy autor hovoří o postupu výroby čokolády a vhledů, které mu tento proces přinesl. Tyto části jsou poutavé i informativní a je velká škoda, že netvoří celou knihu nebo alespoň její hlavní část.
Síla hotentota naprosto selhává ve své misi nenásilného „návodu na život“ a nevědomost autora, který se prohlašuje za vědomého muže, je až komická. Například tvrzení, že naše tělo a všechno na světě se pěstuje tak, že mu dáme blahodárné podmínky a ono roste a prospívá. V nepříznivých pak chřadne. Už hodiny přírodopisu na základní škole nám ovšem řeknou, že je to přesně naopak. Svaly posílím jen tak, že je namáháme a semínka vyklíčí jen v nelehkých podmínkách.
Autor sám sobě protiřečí téměř každé dvě stránky, aniž by si toho zřejmě byl vědom. V jednom dechu nám píše o tom, jak každou tabulku čokolády přijímá takovou, jaká je a že bychom to měli dělat i se sebou samými, ale o stránku dřív popisuje, jak pečlivě vybírá a testuje každičký krok při výrobě dané tabulky, aby byla přesně taková, jakou chce.
V celé knize autor plácá o tom, že je vědomý a že vědomě koná a ani jednou se neobtěžuje vysvětlit, natož pak vydefinovat, co to znamená. Co je to vědomí? Asi to zas tak důležité není.
Velmi mě také pobavilo kázání na straně 105 o tom, jak neumíme používat slova, že si neuvědomujeme jejich původní význam (jako by snad jazyk měl navždy zůstat statický) a jak bychom k tomu měli být pozorní. Toto nám tvrdí hotentot, což původně znamená: člověk, který se neumí vyjadřovat/mluví nesrozumitelně. To slovo máme od Holanďanů a kvůli svým rasistickým konotacím není zrovna oblíbené. Kniha se přímo skládá z větších či menších nepřesností.
Vybírat je ted z čeho. Nasmál jsem se například, když jsem se na straně 186 dočetl, že Petra Kovaříka udivuje uvádění zdrojů pro zvýšení kreditu daného textu. Je to dle něj alibistické a nesmyslné, protože každý máme v hlavě svůj vlastní svět. Kniha Síla hotentota končí seznamem zdrojů, do nichž Petr zahrnul i sám sebe...