Dívka, kterou spolklo moře je krásný fantasy příběh s prvky asijské mytologie. Od začátku až do konce jsem se nemohla odtrhnout. Autorce se povedlo podmořský svět bájného Mořského boha vykreslit naprosto úžasně.
Upřímně jsem ze začátku tápala v tom, kam se příběh bude ubírat nebo jaké bude jeho rozuzlení, ale v průběhu se všechny nitky začaly propojovat a výsledkem byl až pohádkový příběh o nesobeckosti a obětavosti člověka a o odhodlání udělat vše pro záchranu své rodiny (a dokonce i celého světa).
přečteno v Plzni na Klatovské

Kdybych měla knihu popsat jedním slovem, nejspíš bych řekla, že je nádherná, ale i tak je to naprosto nedostačující výraz. Dívka, kterou spolklo moře je úchvatná „pohádka“ o tom, jak se někdo dokáže obětovat pro druhé, o nesobeckosti lidského jedince, o tužbách a přáních, o lásce i utrpení.

Od první strany až do konce jsem se nemohla odtrhnout. Úžasný podvodní svět, který autorka vytvořila, mě lapil a já odmítla vyplavat. Fascinující prvky i postavy mě uchvátily, a já se ani nechtěla loučit. Tohle se nedá popsat, to si musíte „prožít“.

Svižný děj, nádherné prostředí, důraz na rodinné vazby, láska k bližním. Hodně důležitá je tady právě rodina jako taková, a Mina, byť je mladá dívka, je silná a odhodlaná jít si za svým cílem – pomoci (nejen) své rodině. Je to krásný příběh, místy i smutný, ale to mu jen dodává na síle.