Železné srdce je kniha ke které se budu rád vracet.

Postavy mají svou známou či neznámou historii, inteligenci, dovednosti, touhy a přání. Harald jakožto ústřední postava není další nechtěný Odinův syn, kterého je nemožné vidět krvácet nebo cítit strach. Je citelně smrtelný jako kdokoli kdo mu bohužel či bohudík zkříží cestu.

Děj je podle mě příznačné přirovnat k emočnímu zábavnímu parku. Čtenář bude mít příležitost se uvolněně a při sklence vína kochat místy kde se mohly skládat básně o kráse žen. Ale je potřeba se připravit na variantu kdy bujarost okolí bude spíže volat po korbelu piva s mouchou, případně po loku něčeho zásadně silnějšího co by pomohlo uklidnit obracející se žaludek, možná i zahnat slzu v oku.

Dějová linka samotná je zasazena vedle reálné historie. Tím zdravě tlačí na představivost každého milovníka fantasy co se mohlo skutečně odehrávat mimo psaný dosah známých i ztracených kronik? Stejně jako dnes se pravda o špinavé práci za oponou a v nejvyšších patrech jen stěží mohla dostat dál než k uším několika vyvolených. I pokud dolehla jen o kousek dál, bylo lehké ji nechat utopit ve staletích času který utekl.
Ale, co kdyby?