(…) Čtení bylo nelehké svou tragédií, chvílemi je třeba se i hodně soustředit na detail, ale zároveň i plynulo ladně tím, že bylo zajímavé. Možná ne úplně celkovou kohezí, ale uvnitř každé kapitoly rozhodně. Chválím také grafickou stránku knihy, autorův syn provedl bravurní práci hlavně s nádherným blízkovýchodním obrazem čápa, který zdobí obálku, ale i expresivními perokresbami uvnitř knihy.

Musím ale také poznamenat, že to není nic pro rychlé čtenáře. Text je sám o sobě krátký, ale docela hutný, i přes množství popisů niterných stavů by řádný literární teoretik musel zapisovat každý náznak relevantní informace, kdyby chtěl celou knihu chápat napoprvé. Pro mě to znamenalo muset se sem tam vrátit o pár stránek, když mi přestalo dávat smysl, kdo že vlastně je kdo. Po návratu k představení některé postavy mi vždy došlo, že její vztah k hlavní hrdince je uveden dost přehledně, jen je nějaká chyba ve mně, že jsem si to hned pořádně nezapamatovala a šla dál. To, že se vracím, ale taky znamená, že mi záleží na tom knížce rozumět, protože si Ninino vyprávění užívám a velmi mě zaujalo. (…)