Německý novinář názorně ukazuje význam určitých druhů zvířat pro německé hospodářství, válečné úsilí i propagandu. Některé jeho závěry je ale nutné brát s určitými výhradami.

(…) Jsou to neobvyklé příběhy, ale v knize jsou vzhledem k jejímu rozsahu často jen naťuknuté a Mohnhauptovi chybí schopnost známá českým čtenářům třeba z knih polského novináře Mariusze Szczygieła. Tedy dané téma prostřednictvím těchto dílčích příběhů atraktivně přetavit ve skutečně silné svědectví doby. Knize neprospívá ani určitá přelétavost mezi tématy a řada odboček, které mohou posilovat čtenářský zmatek. Třeba když se v kapitole o bourci morušovém autor přesouvá k sice souvisejícímu, přesto poněkud odvislému tématu výchovy národně socialistické mládeže nebo když od bource volně přejde k mandelince bramborové a pak k vývoji označování Židů za parazity. Výsledný dojem je tak spíš rozpačitý a ovlivněný nesoustředěností knihy na ústřední, jakkoliv zajímavé téma.

(…) Kniha Zvířata v Hitlerově říši je skvělým dokladem toho, jak snadno dokáže ideologie nalézat příhodné symboly a snad i jakési „vědecké důkazy“ svých teorií v něčem tak neutrálním, jako je příroda. Nejspíš nebylo třeba dlouze přemýšlet, aby se zjistilo, kdo že je v německém národě parazit nebo jaké dokonalé ctnosti zastupuje v extrémně militarizovaném státě dobře vycvičený čistokrevný ovčák, na kterého nedal dopustit ani samotný vůdce. (…)

(…) V Mohnhauptově knize Zvířata v Hitlerově říši se velmi rychle vnoříme do animality nacistické éry. Její do extrému vyhnaná modernita se zmechanizováním a plánováním životů miliónů lidí šla ruku v ruce s přírodním zákonem, že silnější sežere slabšího. Násilí bylo pojímáno jako oprávněná nutnost spojená s etnicko-rasovým základem společenství. Nacistická ideologie nerozlišovala, píše autor na začátku knihy, ani tak mezi „člověkem“ a „zvířetem“, ale mezi existencí „užitečnou“ a „nehodnou života“. Když byla určitá společenská skupina prohlášena za parazita a škůdce, byla likvidována. Zvíře tak mohlo být vynášeno na piedestal, zatímco člověk trýzněn i zabíjen. Například v bezprostřední blízkosti koncentračního tábora Buchenwald se nacházela zoologická zahrada pro rozptýlení personálu lágru, v němž hladověli a umírali lidé, zatímco se dbalo o to, aby zvířata v zoo měla dostatek jídla .(…) Pikantním detailem, na nějž autor upozorňuje, je fakt, že wehrmacht pojmenovával své tanky po kočkovitých šelmách (Tiger, Panther) – a když v SRN „necelých dvacet let po skončení druhé světové války opět sjel z montážní linky německý tank, navázal bundeswehr na tradici wehrmachtu“. Tank totiž dostal název Leopard. Nyní Leopardy 2 bojují na Ukrajině a ve výzbroji je bude mít i česká armáda. (…)