Anglie, rok 1972. Bill Bruford za bicími. Chris Squire za baskytarou. Steve Howe s elektrickými kytarami a sitárem. Rick Wakeman za klávesami a konečně Jon Anderson v roli frontmana.
Podle kritiky i celosvětového úspěchu přišel vrchol tvorby matadorů progresivního rocku, Yes, právě s „Close To The Edge“.
Komerční úspěch alba (Top 10 a platinové album v UK i USA) byl v korespondenci s hudební náročností díla (3 komplexní kompozice – nejkratší z nich, „Siberian Khatru“, má téměř 9 minut) až neskutečný!
Titulní skladba, takřka devatenáctiminutová, zabrala celou první stranu LP. Excelentní souhra všech nástrojů (vynikají kostelní varhany za polovinou času), změny rytmů a filozofický text (inspirace - cestování mezi světy, Andersonův sen a kniha „Siddhartha“ Hermana Hesseho) – zkrátka Yes na svém vrcholu!
Skladba druhá, „And You And I“, je uvedena dvanáctistrunnou kytarou Steve Howea. Jedná se v podstatě o romantickou baladu – Jon ji v jednom rozhovoru popsal jako „příběh o hledání pravdy a čistoty mezi dvěma lidmi“. Po monumentální orchestrální části v polovině skladby se začíná opět „z ničeho“ – v práci s tématy si Yes nezadají s klasickou hudbou.
„Siberian Khatru“ je velmi svižná skladba na konec alba – inspirovaná sny o letních dnech, slovem z jemenského dialektu arabštiny (Khatru = „jak si přeješ“) a klasickou hudbou.
Těžko uvěřitelné, že se tomuto klenotu progresivního roku blíží již 50. výročí vzniku!
