Citlivost a lidskost jednotlivých příběhů mě dojala. Příběhy jsou vyprávěny v různém čase minulého století. Od dvacátých do padesátých let.
Sedm sourozenců vzpomíná na život na farmě, smrt matky a další důležité mezníky.
Každé dítě si jde svou vlastní cestou, ale téma smrti matky v nich zůstává.
Všichni prožívají radosti, starosti, neustále řeší otázky domova, smrti.
Všichni si po svém uvědomují, že jsou velká rodina.
Nejvíce se mi líbila povídka Představení, v níž křehké dětské duše Betty a Henryho se snaží rozptýlit nemocnou maminku a hlavně vidět maminku a být s ní... Je to maminka.
Velmi krásná kniha, plná lásky a něhy s ukázkami síly života .
Na závěr citát s povídky Vojáci.
" Srdce je jako raněný voják, kterému prostě musíme dát, cokoli potřebuje, aby mohl pochodovat dál."