Tuhle knížku jsem vzala d ruky docela náhodou, zaujala mě totiž ta pěkná minimalistická obálka. Pak jsem se ale začetla a bylo mi jasné, že (Ne)obyčejný kluk musí být můj. A bylo mi srdečně jedno, že je to prý pro děti. Houby, tuhle knihu by si měl přečíst úplně každý. Pak by totiž možná začal na sebe a svoje okolí nahlížet docela jinak. S docela jiným respektem.

Být v kůži takového člověka musí být strašné. On si přece nevybral, že bude "zrůda", on se tak prostě narodil. A malý August to bere víc než statečně. Je to až k nevíře, jak může být takový malý kluk rozumný, vyspělý a statečný. Zasloužil by si ten největší obdiv. Ode mě ho má. Obdivuju ho, uznávám a respektuju.

Nebudu vám lhát, nejednou jsem sáhla po kapesníku, ale ne snad proto, že by mi toho kluka bylo líto. Ne, právě naopak - to kvůli tomu, jak ho obdivuju. Neumím si představit, být na jeho místě... A zaručuju vám, že i vy budete bulet - jinak to prostě nejde. A i když je to jen smyšlené, podstata je opravdová.

Jsem opravdu ráda, že se autorka zhostila takového úkolu a pokusila se ostatním přiblížit osudy těch (ne)normálních... Ale věřte, že pod tou slupkou jsou úplně normální... úplně obyčejní... I když, někdy jsou lepší než my "normální".

To, jak je člověk krásný záleží jen na úhlu pohledu a dokud ten úhel nezaměříte na jeho duši, nepoznáte, jestli je krásný. August je nádherný…