Tajemství sanatoria je taková ta „vyčnívající“ kniha. Nejen že se dá zařadit do několika žánrů (historický a psychologický román, detektivka), ale zároveň je psána zvláštním, poměrně strohým stylem, který asi ne každému sedne. I mně chvíli trvalo, než jsem se začetla, ale nakonec jsem byla velmi spokojená.

Je to román hlavně o ženách – nejen o pacientkách nebo o první ženské lékařce v tomto nervovém sanatoriu, ale také o celkovém postavení žen v tehdejší době. Ženy tenkrát patřily hlavně do domácnosti, a pokud tyto „ambice“ neměly, bylo s nimi „něco špatně“. V tomto kontextu je zde jemně zapracováno i téma zneužívání nebo třeba i sexuální orientace.

Jak už asi chápete, není to kniha na zlepšení nálady, ale určitě stojí za pozornost. Mám k ní asi jen jednu, malou výtku - trochu mi chybělo viditelnější oddělení vypravěčských linek, ze začátku jsem s tím měla drobet problém.