Situace je zoufalá, nikoliv však vážná
gruszczyk, 27.9.2012
Recenze Paul Watzlawick – Úvod do neštěstí
Jestliže Strašákem viktoriánské doby byly zákazy ohledně sexuality a náboženství, tyranií našeho dnešního Strašáka bychom mohli shrnout ve větě: „Musíš být šťastný!“. Televize, posel konzumních hodnot a morálky průměrnosti, na nás neustále chrlí obrazy těch, kterým se to podařilo a my, konfrontování s krásnými modelkami a úspěšnými mladými podnikateli se cítíme minimálně nejistě.Paul Watzlawick, autor naší knihy, jeden z nejvýznamnějších představitelů terapeutické školy v kalifornském Palo Altu, která vytvořila komunikační teorii v psychoterapii, nás chce vést úplně jiným, neprobádaným směrem, vskutku proti proudu většinovým tendencím.
Uvádí nás tak do disciplíny neštěstí, kterou zvládneme díky jednoduchým návodům autora, které snaživý adept neštěstí hravě rozpracuje a vybuduje si tak vlastní styl cestou k nešťastnému životu.
Autor nás naučí, jak hrdě odmítnout i to, co se nám samým zdá jako nejlepší pro nás, jak objevit neomezený rezervoár zármutku nad idealizovanou „krásnou“ minulostí, jak dosáhnout toho, aby levá ruka nevěděla, co dělá pravá, dále pak jak najít obrovské nebezpečí a obavy z každodenních, běžných situací, a také jak člověk plný obav předvídáním něčeho, co se určitě stane dovede situaci k tomu, že se to nakonec doopravdy stane, rovněž jak se ujistit, že s tím, kdo nás miluje není něco v pořádku, a konečně jak zjistit, že život není hra, ale smrtelně vážná věc a udělat tak ze života nekonečnou hru, která se hraje až do smrti…
Kdybychom přeci jen, možná hlouběji, zatoužili po šťastném životě ( zjistili, slovy autora, že situace je zoufalá, nikoliv však vážná ), vzali bychom si ponaučení z citovaného autorem F.M. Dostojevského, který říká: „Člověk je nešťastný, protože neví, že je šťastný. Jenom proto. (…) Komu to dojde, hned se stane šťastným, hned, v tom okamžiku…“.
Shodně s vhledy komunikační školy v psychoterapii bychom mohli říct, že skutečnost, šťastná či nešťastná, je jen výsledek naší komunikace.
Marian Gruszczyk