Hlavní hrdina Viktor se stěhuje do Beskyd za svou vysněnou prací. Kromě ní však na něj čeká všudy přítomný zápach, v práci ho terorizuje důchodce Johan i praštěná brigádnice. Kromě práce by rád i nějakou zábavu, ale ani s tou to není na těchto místech jednoduché.

Upřímně, vůbec jsem nevěděla, co mám od knihy očekávat, jaký příběh na mě čeká. Díky tomu to pro mě bylo příjemné překvapení. Byl to rozhodně zajímavý příběh. Rozličné a osobité postavy, rozhodně zajímavé typy, které vás dokáží pobavit. Celé je to pojato vtipně, ale nechybí tu ani spousta vážných témat, která do vyprávění skvěle zapadla a vás možná donutí popřemýšlet třeba nad ochranou přírody.

Je to milé, oddechové, pohodové, ale i napínavé. Začátek byl pro mě trochu pomalejší, ale čím dál jsem se v příběhu dostala, tím více jsem potřebovala číst, abych věděla, jak to všechno nakonec dopadne.

Co se mi však opravdu moc líbilo, tak to, jak autorka píše. Připadá mi to velmi přirozené, text krásně plyne. Bavilo mě to číst i díky tomu, jak dobře to je napsáno.

Pokud hledáte oddechovku, u které se pobavíte, zamyslíte i budete napnutí, tak vám Opičku na gumě rozhodně můžu doporučit.

Třicetiletý Libor zdrhne od velké jihomoravské rodiny na severní Moravu. Slibuje si od toho práci v oboru ve kterém vystudoval, klid od rodiny, chladnější klima a místo, kde bude moci občas zapařit s kamarády.
Vše se ale odvíjí jinak, než si představoval. I přesto prožívá několik zajímavých setkání a my s ním tak sledujeme osudy různorodých lidí z drsného hornického kraje, a problémy dnešní společnosti. A zajímavý je i epilog po třiceti letech.
Stejně jako v předchozí knize Evy Střihavkové Můj grónský rok se jedná o příběh, který se klidně mohl stát. Hlavnímu hrdinovi držíme palce, aby našel své štěstí, nebo alespoň nespadl do průšvihu.