Budoucnost v režii strojů s našim svolením. A nevědomky se tak lidstvo žene do záhuby.
O to tady jde.

Nekorektní, plné satiry, nemá hranice, obscénní.
A na pozadí popsána realita, která je za dveřmi. Opravdu tomu nejde nevěřit.
Realistické a uvěřitelné. Slova, která používám tak často u sci-fi. A nikdy jsem je snad nepoužila víc sebevědomě, jak v tomto případě.
“Tak toto už je opravdu moc- mi běželo v hlavě ze začátku tolikrát, že jsem byla zvědavá, jaký bude můj finální verdikt.
Neskutečně mě to začalo bavit a užívala jsem si každou stránku.
Ten humor, nadsázku, balancování na hraně vkusu.
To, že to není pro každého, má pro mě neskutečně přidanou hodnotu.
Ta frekvence vtipu ke konci rapidně vzrůstá. A chápu u někoho nelibost. Mě ale tento fakt hodnocení naopak zvýšil.
Velké množství popkulturních narážek, i těch genderových, politika tu ma velký prostor.
Takový mišmaš, který se budu bát doporučovat, ale moc moc moc jsem si ho užila.

“Žijeme v diktatuře, jejíž metody jsou natolik subtilní, že si doteď nikdo nevšiml, že žije v zemi s diktátorským režimem? A další otázka: Je to vůbec diktatura, když si ji nikdo neuvědomuje? Když nikdo nemá pocit, že mu sebrali jeho svobody?