Přečteno na doporučení kolegyně. I když fantasy moc nečtu, tohle mě zaujalo hned. Bavily mě skoky v čase a celkový námět byl zajímavý. Addie touží po svobodě a životě, který bude opravdu její. Dostane se jí toho v jiné podobě, ale snaží se to využít ve svůj prospěch jak jen může.
Knížku můžu určitě doporučit.

Při výběru knihy se neřídím jako většina tím, že si přečtu prvních pár vět na začátku, abych zjistila, jestli mě kniha baví. Naopak. Přečtu si stránku poslední. A pokud chci vědět, co vedlo k tomuhle konci, knížku si přečtu. U Addie tohle rozhodnutí bylo prakticky jasné, protože málokterá kniha končí rozhodnutím hlavní hrdinky přimět někoho, aby ji nenáviděl, že ano? Addie se narodila ve Francii 17. století a měla se vdát. Addie ovšem není jako její vrstevnice a nestojí o život u plotny, chce být svobodná, zažít dobrodružství a poznat celý svět. A i když moc dobře ví, že modlit se k bohům, kteří odpovídají po setmění, není dobrý nápad, v té nejzoufalejší chvíli to udělá. A tenhle bůh, oproti ostatním, odpoví. Ale cena za jejich dohodu je vysoká. Nikdo si nikdy nebude pamatovat jméno Addie LaRue, nikdo si nebude pamatovat její tvář, nezanechá ve světě žádnou stopu, i když bude žít navěky. Bude svobodná, ale osamělá. Addie se ovšem naučí hranice své dohody s temným bohem a žije dlouhých 300 let, během kterých se démon pokouší o její duši různými hrami. Jednoho dne Addie narazí na drobné knihkupectví, a když se pokusí ukrást knihu, zjistí, že existuje někdo, kdo si ji může pamatovat. Poprvé za tři dlouhá staletí je Addie konečně s někým, kdo nezapomene její tvář v okamžiku, kdy zmizí za dveřmi, konečně není sama. Ale netrvá to dlouho než zjistí, že i tahle její malá chvilka štěstí něco stojí… Pokud jste fanoušky fantasy románů, ať už young adult nebo těch klasických, tohle je dílo, které zapadá tak nějak akorát mezi obě kategorie, a tvoří dokonalý přechod. Původně jsem si knihu jen půjčila, ale po přečtení jsem si jí musela nechat, protože se k ní rozhodně vrátím.

Velmi chytlavý námět a celé provedení. Četlo se to jedna báseň! Myslím, že každý pochopí důvod, pro který se Addie rozhodla změnit svůj osud, ale vůbec si neumím představit, jak bych zvládla překonávat den co den tři století. Závěr se mi také líbil a rozhodně je to jedna z knih, na které jen tak nezapomenu. Stejně jako si budu pamatovat "Addie LaRue"!!!

Krásný, melancholický příběh o tom, jak je zrádné uzavírat dohody s Ďáblem. Naše Addie LaRue žije dlouhověký život celá staletí, bez závazků, bez omezení, tak jak si přála. Ovšem každá dohoda má své úskalí a Addie si nikdo nepamatuje, nemůže za sebou zanechat stopu, nemá žádné přátele, rodinu. Dokud nepotká Henryho, člověka, jež také uzavřel smlouvu a v první řadě, jež si ji pamatuje. Jak dlouho tohle zakázané pouto vydrží? Doporučuji všem čtenářům jakéhokoliv žánru.

Cesta časem hlavní hrdinky, která se sice setkává s lidmi, ale ti si ji nepamatují. Třista let se o to snaží, ale stává se jen neviditelnou múzou hudebníků, malířů...
Její život je velmi zajímavý, ale velmi osamělý. Otázkou je, zda je možné přelstít ďábla od kterého ten dar nesmrtelnosti má.
Poprvé jsem četla knihu napsanou v přítomném čase. Byla tak zajímavá, že mi to ani nevadilo. Námět by vydal alespoň na trilogii.

Další z knih, kde mi rozpačitý průběh čtení vynahradil konec. Který zvedl dojem o hvězdu. Addie se narodila ve Francii v 17.století, v obyčejné vesničce s omezenými možnostmi pro ženu. A Addie chce víc, chce svobodu, chce nezávislost a ve slabé chvilce svou duši zaprodá ďáblu a ten ji přání splní. Jenže si ji nikdo od té chvíle nepamatuje a zároveň chudák holka ztratí smrtelnost. Takže sleduješ její protloukání životem celých 300 let. No 300 let... spíš jsou to jen střípky, které mi právě vadily. Ty kusé skoky mezi 18. -19. a potom našim stoletím. To rozmezí v sobě skýtalo tolik možností na můj vkus nevyužitých. A přitom autorka úžasně vtahuje do ducha doby a reálií, škoda, že tam toho neplácla víc. Velkou část knihy tvořilo popichování s ďáblem v průběhu let a rok 2014 v New Yorku- kde konečně natrefila na člověka, který ji jediný vidí/chápe. A až žalostně malou část z těch 500 stránek tvořilo zamyšlení nad smrtelností, únava životem, radost z něho a opěvování umění. Jazyk krásný, to ano, ale až moc často to zaklopýtlo do vod young adult. Kdo hledá zamyšlení o životě a smrtelnosti klouzající po povrchu pro stravitelnost náctiletých, protknuté laškováním s temnotou- nemusíte hledat dál.

Smutný, ale zároveň krásný příběh Addie, která prosila temné Bohy o splnění přání...Jeden její přání vyslyšel, ale ne úplně tak, jak si Addie přála. Žila 300 let a přesto na ni všichni zapomínali, až na Henryho. Ale nic není jenom tak.
Čtivý a silný příběh, nad kterým budete přemýšlet ještě dlouho po přečtení.

Týnka z Brna