Včera jsem dočetla a nechala příběh doznít v hlavě. Ještě pořád nedokážu nijak pojmenovat pocity, které byly probuzeny. Je to hrozné, děsivé, skvělé, realistické. Je to psychický teror. Autorka přenesla na papír takové emoce, které z těch stránek jednoznačně křičí a vy naprosto přesně víte, že tohle není správně! Víme, jak to dopadne, začíná to útěkem a autorka sama musela dopadnout dobře, když se podařilo napsat knihu, ale ... přesto se občas stávalo, že jsem cítila, jak mne pocit beznaděje halí jako obrovská tlustá vlněná deka, ve které se úplně ztratíte...