Knížka o tom, jaké je to milovat, o tom, jaké je to být milován a jak člověk pozná, že je to skutečně tak. Claire, pětačtyřicetiletá profesorka, etoložka na univerzitě. Po více jak dvaceti letech v manželství stále více touží po tom, aby cítila, že žije, ne pouze že existuje. Devatenáctiletá Julie zase čeká na „něco“, na odvahu, na vášnivou lásku. Obě stráví léto na pobřeží Bretaně – Claire se svým manželem a Julia s jejich synem Nicolasem. Obě ženy, ač rozdílné, zde objevují novou chuť do života a hlavně každá sebe samu. Od této knihy jsem neměla vůbec žádná očekávání, o to víc mě dostala. Ze začátku jsem byla trošku zmatená, proud myšlenek mi moc nedával smysl a málem jsem knihu odložila. Ale na straně třicet se to zlomilo a já jsem se našla – jako matka, jako žena a knihu jsem už nedala z rukou. Úžasné prostředí Paříže a Bretaně Vás vtáhne do příběhu a dostanete se do hlav žen, tak rozdílných a přitom tak podobných a hlavně - prostě žen. Obě hledají své Já, každá svým způsobem a přitom vlastně společně. Podíváme se na začátky i konce vztahů, na vztahy dlouhodobé i krásné začátky v mládí. Není to úplně jednoduché čtení. V ději je víceméně jasné, jak to bude pokračovat, ale o tom ta kniha není. Je o síle myšlenek a síle vlastního Já, je o tom najít hlavně sama sebe. Nerada škatulkuji knihy, pro koho jsou vhodné, ale z mého pohledu je příběh spíše pro ženy kolem čtyřicítky, které už mají něco odžito. Mě si kniha opravdu našla přesně v ten správný čas. Maximálně jsem si ji užila, je v ní hodně myšlenek a citátů, které jsou mi blízké. Kniha mi dala tolik emocí, pocitů, vjemů. Určitě jsem v ní našla i kus sebe. Co se mi ještě moc líbilo a musím to vyzdvihnout je moře. Je zde opěvována jeho síla, jeho energie, jeho živelnost. Také bylo úžasné, že se zde zmiňují knihy, které jsem četla a které znám. Jednu hvězdičku musím strhnout za konec, který mě trochu zklamal, ale i tak je kniha úžasná a stojí za přečtení. A určitě se poohlídnu i po dalších knihách autorky.