(...)Komiks Bez vlasů(...) není pouhým příběhem jedné holky s alopecií, klade si mnohem vyšší cíle – představuje nám hrdinku, která má na začátku pocit, že si zvládla projít pubertou a dospět, ale přitom na ni ten největší souboj teprve čeká.(...) Silná hrdinka, kterou byste na samém začátku hledali těžko, přichází až po složitém přerodu.(...) Tužka Štěpánky Jislové a růžové tóny dávají knize jedinečný punc.

(...) Obě knihy mají mnoho společného, třeba to, jak dobře zvládají těžký žánr autobiografie. Nesklouzávají k sebelítosti, naopak se nebojí černého humoru a chytře do svých děl vkládají analytické poznámky – o tom, kolik stojí umělé oplodnění, nebo o tom, co v naší kultuře znamenají vlasy.

<p>(...) Ovšem pokud vás zajímá, jak se cítí plešatící žena, nenajdete asi na trhu výstižnější knihu. Některé epizody se vám zaryjí hluboko do paměti, u jiných udiveně zvednete obočí a řeknete si, že to jsou přece „jenom“ vlasy. Jenže to bude povětšinou z pozice těch, kteří vlasy mají (nebo o ně přišli tak nějak… přirozeněji). Dalším skvělým aspektem projektu je i fakt, že vůdčí figury hnutí Laydeez do comics Praha, jimiž obě autorky jsou, přišly s dílem, které není genderovou agitkou. Je prostě jen dost dobrým komiksem, který určitě obstojí i u západních vydavatelů zaměřených na alternativní scénu – již si my tady v Česku prozatím vlastně ani nemůžeme dovolit.</p>

(...) Nemám nejmenší pochybnosti o tom, že tato kniha mnoha lidem pomůže zmírnit strach z neznáma. Pocit pospolitosti je totiž jeden z faktorů, který dokáže léčit sám o sobě. A tak vás prosím, až budete knihu Bez vlasů číst, oceňte sílu, kterou v sobě Tereza musela najít, aby ostatním ulevila v jejich možná zbytečném strachu. Najděte si na knihu dostatek času a klidu. Věnujte všemu, co uvidíte, dostatek pozornosti. Nechte to v sobě doznít. Stojí (vám) to za to. Opravdu.