Bigglese jsem, coby kluk v 60. letech, hltal a prožíval stejně tak jako Winnetoua. Stále ve své knihovně opatruji pět dílů z roku 1939 (Nakl. Toužimský a Moravec) s ilustracemi Zdeňka Buriana. Obávám se však, že dnešní kluci nacházejí dobrodružství už jinde. Škoda.

Příjemný návrat do doby báječných mužů na létajících strojích, kdy se létalo s čepicí na hlavě, jen podle kompasu a pozemních orientačních bodů a pasažéři se vozili na křídle, kdy bomby se házely "od oka", plukovníci nosili na oku monokl a místo radarů se používaly pozorovací balóny. Při čtení této knihy s legendárním, trochu jankovitým, ale odvážným Bigglesem z 266. letky britského královského letectva v hlavní roli se nelze ubránit nostalgii. Čtivě psané příběhy bez kudrlinek a jiných příkras jsou dokladem života vojenských pilotů, kteří si netroufali plánovat svou budoucnost na déle než den dopředu.

Nejoblíbenější dobrodružná knížka o letcích mých dětských let. Knížku jsem tehdy půjčil svému nejlepšímu kamarádovi a dodnes mi ji nevrátil ...