Franz Kafka v jednom svém aforismu píše, že nikoho nesmíme podvést, ani svět o jeho vítězství. V duchu tohoto aforismu interpretuje Matějčková "příběh" či úděl vědomí, který Hegel rozehrál ve Fenomenologii ducha, v jedné z nejtěžších knih dějin filosofie vůbec. Vědomí (každý z nás) se učí dostát světu, nemá se nad svět povyšovat, nýbrž má svět vnímat, učit se být vůči světu pozorný, poslouchat, co mu právě probíhající světové dění říká, dříve než mu začne oktrojovat své předsudky či konstrukce, protože když se toho zřekne a bude pozorně vnímat, pak možná ke svému zděšení zjistí, že svět už dávno jeho přání, úmysly či konstrukty vyplnil, a proto také svět vypadá tak, jak vypadá. Skrze tyto děsivé sebereflexe vědomí vstupuje do světa a učí se v něm být svobodné.