Vždycky jsem považoval za nejlepší odpočinek čas stráveny v tichu domova, provoněného opojnou vůní bylinkového čaje, a s knížkou v ruce. I když poslední dobou dávám jednoznačně přednost klasikům jako jsou Hamsun, Hesse nebo Dostojevský, tentokrát jsem sáhl po úplné novince.

Česká spisovatelka Zora Castillo se ve své již čtvrté knize Asante vydala do strastiplných, divokých krajin východní Afriky a představila nám životní příběh, o kterém mnozí sníme, ale málokdo si ho troufne prožít. Trnitá cesta za těžbou drahokamů a zlata v nejopuštěnějších končinách Tanzánie v srdci nedotčené přírody určitě tím příběhem je.
Zápletka knihy čerpá ze skutečnosti, kdy se skupina českých podnikatelů rozhodne vyzkoušet Štěstěnu a zainvestovat do krajně rizikové práce v krajně nebezpečném africkém prostředí. Odhodlání jim nechybělo, finance taky ne, takže se stačilo jen organizovat a sednout do letadla. snadné, ale život by nebyl životem, kdyby za každým rohem nečekalo alespoň jedno překvapení.
Ústřední postavou románu je Sofie, podnikatelka, která se po úmrtí manžela a finančních trampotách ocitla na jedné z oněch životních křižovatek, kdy se musíme rozhodnout kudy, kam a hlavně jak pokračovat, jak najít nový smysl života. Její těžká situace se navíc komplikuje i těžce postiženou vnučkou, kterou má v opatrovnictví. Jako jediná žena v krutém mužském světě obchodních válek a intrik, představuje hrdinka pro čtenáře emoční osvěžení a zároveň nabízí jiný úhel pohledu na vnímaní poněkud černobílého podnikatelského prostředí. Její nesmírná obětavost a trpělivost, se kterou se věnuje své vnučce Katy, ale i ochota kdykoliv pomoci kamarádce Elišce, která zažívá těžké chvíle s nemocným manželem, nabízí druhou polohu vnímání románu, a ta příběhu dodává plastičnost i nepostradatelnou lidskost. A to je dnes docela nedostatkovým zbožím nejen v mnohých literárních dílech, ale i v běžném životě.
Být ženou odjakživa nebylo snadné a být emotivní ženou s nesmírným mateřským a sociálním cítěním je o to těžší. Nicméně realisticky zachycená situace nedovoluje takto vybudované postavě, aby sklouzla do patetického líčení vyčpělých emocí. Jednoduchý jazyk, přitom ale bohatý na metafory, jakož i moudrý, laskavý humor nabízejí i v těch nejnapínavějších momentech děje, odlehčení a nadsázku. Přispívá to rovněž tomu, aby i ostatní postavy byly životaschopné a nosné. V lehkých dialozích obohacených živými popisy krásné africké přírody, román v čtenáři vyvolává příjemnou náladu a nepřetržité napětí, které udržuje jeho pozornost svěží.
Jeden z nejdůležitějších motivů románu tvoří ale přátelství a důvěra, vzácné to koření života, cennější než samotná rubínová hora, ke které ve své odysseovské výpravě skupina dobrodruhů směřovala. O tom nejvíce vědí právě Masajové, národ obývající pláně rubínové hory, jehož smysl života splynul s přírodou. Evropskému člověku je však příroda vzdálená a ve vědomí mu zůstala jen ta její část, která má materiální hodnotu. Kde jsou peníze, tam se snadno zrodí pokušení a zrada. A jak to už bývá, Jidášem se stává právě ten, na koho měl být největší spoleh. Tenze nastalá nekalým jednáním správce dolů Viktora je zdrojem svižné dynamiky textu, která čtenáře určitě potěší.
V knize se lze dočíst o zradě a životních trampotách, které můžou potkat nás všechny. Zároveň se ale můžeme poučit o síle poctivého, slušného jednání a přátelství zrozeného ze zdravého základu.