Tento díl mám spojený s kontrasty.
Na jednu stranu euforie z mistrovství světa a dobrodružství okolo Ohnivého poháru. A na té druhé Voldemort a pozvolné rozpínání zla.
Ta scéna na konci, jak Vy-víte-kdo vypočítává, kteří Smrtijedi se objeví a pak jim dává kartáč. Famózní! Nebo to, co se stane při spojení hůlek, scéna s Popletalem nebo rozdávání úkolů Brumbálem.
Mně žádný z těch dílů nepřijde balastový, respektive žádnou ze stránek tam nevidím navíc. Tzn. že moje ideální představa je, aby postupně každému dílu přibývalo 100 stránek, třeba.
Takže tu zbožnuju i hašteření okolo plesu, rozhádání trojice, Ritu Holoubkovou, SPOŽÚS, strach o Siriuse... Protože právě všechny tyto epizodky vytvoří ten pravý kontrast finálním dvěma kapitolám.
Nejvíc tu miluju: hovory se Siriusem, Moodyho, kletby, které se nepromíjejí nebo procesy se Smrtijedy.
A teď honem na můj nejoblíbenější 5.díl, který je nejvíc smáčený od slz, ze všech knížek, co jsem kdy v životě četla.
Tento díl Harryho Pottera již jednoznačně dokazuje, že se nejedná o příběh pouze pro děti. Objevují se zde intriky, vraždy, tajemné a někdy trochu děsivé náhody.
Nelze srovnávat žádný díl této série s filmem. Ve filmu máte super efekty, ale v knize si můžete pohrát se svou fantazií dle libosti a je zde i více detailů, které příběh oživují. Nemohu tomu nic vytknout, a ještě teď si pamatuji, jak jsem tento díl poprvé četla tajně pod dekou při světle baterky. Prostě Vás nenechá spát, chcete vědět víc a víc.
