Pokud se někomu zdá, že téma 1. světové války už bylo v literatuře zpracováno všemi způsoby, tato skvělá kniha jej nejspíš dokonale vyvede z omylu. Autor zde dokázal s neobyčejnou důstojností a pokorou před lidským osudem zapsat do životního příběhu svého dědečka obrovskou sílu jeho vnitřního života. Sílu, opírající se krom vychování i o umění, sílu, která mu pomohla přežít všechny životní strasti. Jako mnohým jiným, válka tomuto prostému belgickému vojínovi naprosto převrátila život a hodnoty, v které věřil. Ke konci života si dědeček psal deníky, v kterých vzpomínal s neobyčejnou přesností na rodný Gent, na své milované rodiče, na kariéru vojáka a zákopy západní fronty, na vášeň pro malířství i na svou osudovou lásku. Deníky roku 1981 věnoval vnukovi ve svých devadesáti letech, několik měsíců před smrtí. Jeho život obsáhl téměř celé století, narodil se v době koňských povozů a zemřel v roce, kdy vylétl na oběžnou dráhu první raketoplán. Téměř třicet let čekaly tyto memoáry na literární zpracování, než se autor odhodlal je zpracovat a je zjevné, že toto čekání spojené s přípravou a především již zmíněnou pokorou před zpracovávanou látkou vedly k tak strhující knize nejen o lidských osudech a všudypřítomných otázkách kdo jsme a kam jdeme, ale hlavně o tom, jak umění a cit pro něj dokáže pomoci překonat téměř vše. Ne nadarmo o Válce a terpentýnu ní jeden z prestižních anglických deníků napsal, že má všechny předpoklady stát se novodobou klasikou.