Podobné tituly

Slovy se nedá vyjádřit utrpení, kterým si Sin prošel ať již v dětství, v dospívání, nebo v dospělosti. To, co on zažíval, bylo nesmírně kruté, bezcitné a odporné!
A to jenom kvůli tomu, že krutovláda Severní Koreje je bezohledná vůči lidským právům. Nechce se ani věřit, že to, co je v knize popsáno, se děje ve 21. století...
Jenom doufám, že poté, co kniha vzbudila takový rozruch v USA a Evropě, že se politické špičky a (ne)vládní organizace spojí, aby zamezili dalším krutostem v politicko-vězeňských táborech. A věznění lidé byli osvobozeni a dostalo se jim náležité pomoci.
Je to velmi silný příběh. Víc netřeba dodávat...
Moc bych přál Sinovi, aby se z posttraumatického šoku, který stále prožívá i po několika letech od útěku, dostal!

Kniha je psaná velmi strohým, novinářským jazykem, který podává obludnosti severokorejského režimu jako holý, prostý fakt. O to děsivější, že se děje právě teď, v tuto chvíli, kdy každý z nás knihu čte. Líbilo se mi, že autor neskončil jen šťastným útěkem Sina, ale popsal i jeho další životní cestu, která kupodivu není tak šťastná, jak by čtenář předpokládal a jak by si přál. Všem vřele doporučuji.

Všechny příběhy všech utečenců ze severní koreje budou takhle silné. Nezapomeňme ale na více než 20 milionů lidí, kteří utéct nemohou a pořád tam jsou.

Po přečtení knihy jsem si v duchu zopakoval citát Jana Husa "svatá prostoto", když jsem si přečetl následující text dopisu předsedy KSČM Vojtěcha Filipa, zaslaný do rukou Kimova syna a nástupce Kim Čong-una:
„Vážený soudruhu, s hlubokou lítostí jsem přijal smutnou zprávu, že Kim Čong-il, velký vůdce Vaší země, zesnul. Vážili jsme si jeho obětavé práce pro blaho korejského lidu, pro zajištění bezpečnosti KLDR a pro mírové sjednocení Korejského poloostrova. Komunistická strana Čech a Moravy pevně věří, že Korejská strana práce překoná nynější smutek a dál povede hrdinný boj korejského lidu v obraně socialismu ve Vaší zemi. Přijměte, prosím, můj soudružský pozdrav.“

Až si knihu přečtete, budete si myslet, že se autor gondolence určitě pomátl...

Na knížce mě zaujalo především samo téma - kolik se toho u nás má člověk šanci dozvědět o tom, jak fungují pracovní tábory v KLDR? Sinovo vyprávění je velmi zajímavým popisem děsivého prostředí jednoho takového tábora, zároveň je ale prokládano výkladem o reáliích ze života obyvatel KLDR (podloženo konkrétními odkazy na jednotlivé svědky), o politické situaci země, o jejích vztazích se sousedy a podobně. Osobně se přiznám, že více, než samotný život Sina v táboře, na jehož hrůzy jsem se dopředu psychicky připravila, mě zaujal závěr knihy. Zde jsou popsány Sinovy první kontakty k okolním světem a z toho plynoucí psychické problémy (stejně jako jsou zde popsány potíže, s nimiž se potýkají ostatní utečenci z KLDR - člověka by ani nenapadlo, co je pro ně všechno těžké). Bylo mi Sina neskutečně líto, když začal mít výčitky svědomí za to, jak se choval v táboře. Najednou zjistil, že to, co považoval celou dobu za normální a správné, je něco, za co by se měl stydět. Tohle jeho zjištění mi na celé této zajímavé knize přišlo nejdrsnější.

Poněkud nechápu hodnocení Jizerky, knihu nečetla, ale zato jí odsoudila a označila za spisovatelskou fikci. Zřejmě názor příznivce totalitních režimů. Přijde mi to trochu obdobné jako popírání holocaustu apod.

Pro začátek bych chtěl zmínit, že nejsem žádný vášnivý čtenář. Knihu jsem vždy považoval za prostředek jak "zabít" čas. Proto toto bude spíše než plnohodnotná recenze, jen mým názorem na knihu.
Když jsem Útěk z tábora 14 kupoval, nepředpokládal jsem, že to bude něco jiného než knihy, které jsem četl předtím. Avšak opak byl pravdou! Už od prvních stránek mě příběh velice zaujal a snad poprvé se mi stalo, že jsem se nemohl dočkat volné chvíle, kdy se budu moci znovu ponořit do stránek Sinova vyprávění.
Tato kniha rozhodně není lehké čtení na nedělní odpočinkové odpoledne. Měl jsem z toho dost těžkou hlavu. Po přečtení prvních stránek jsem nemohl pochopit, že se jedná o skutečnost, že se podobné hrůzy na světě dějí.
Ano, místama jsem jen nevěřícně kroutil hlavou a běhal mi mráz po zádech, ale přesto bych tuto knihu doporučil každému k přečtení! Aspoň na chvíli bychom si měli uvědomit, že jsou na světě daleko větší hrůzy, než každodenní maličkosti, které tak vehementně řešíme!

Na tuhle knihu jsem čekala netrpělivě, neboť jsem četla mnoho zajímavých referencí. No ale ani v nejmenším mě nenapadlo, že by to mohlo být takové sousto, jaké to bylo. Bylo to hrozné a ještě horší, ale jsem za to ráda.

Ještě pořád mi z toho jde hlava kolem a ještě pořád jsem se nedokázala vzpamatovat. A hlavně pořád nedokážu pochopit, jak jen je vůbec možné, že se ve světě děje něco takového. To se nedá k ničemu přirovnat. Nejde jen o to "pouhé" násilí, kterého je všude požehnaně, ale o to všechno - o tu absolutní degradaci lidského života. Tohle je čtení pro lidi s hodně silnými nervy.

Ta kniha je ovšem ohromná! Donutí vás přemýšlet úplně jiným způsobem. Najednou vidíte svět jinak. K čemu je to všechno co máte? Co jsou vedle toho vaše soukromé problémy a starosti? Myslíte si, že jste na tom špatně? Úplně každý z nás má proti vězňům z táborů nucených prací v KLDR sladký a skvostný život. Oni totiž život nemají.

Sinova výpověď o kruté realitě je opravdu krutá. Číst ty řádky bolí, ale je to potřeba. Nejde se před tím vším schovávat. Každý by si měl přečíst Útěk z tábora 14, aby si uvědomil, jaká zvěrstva jsou páchána na lidských bytostech.