(...) Tokarczuková napsala bibli touhy po volnosti. Popsala všechny podivné myšlenky, které se člověku honí hlavou, když vyrazí na cestu, s kufrem či batohem, jakýmkoli dopravním prostředkem, kamkoli. To, co je jen podivně přitažlivý pocit svírající žaludek, vždycky když zamykáte dveře bytu a vykročíte na cestu, která vás může zanést, kam bude ona sama chtít, dokázala Tokarczuková pojmenovat, popsat, zachytit, vtělit do knihy - a přesto se během těchto procesů nikam neztratilo kouzlo tohoto tajemného a fascinujícího, veskrze osobního pocitu.

(...) Poslední opus polské spisovatelky Olgy Tokarczukové Běguni představuje v bohatém spektru její dosavadní tvorby předěl, jakousi románovou dekonstrukci, koláž z mikropříběhů ovinutých množstvím nezodpovězených otázek. Stejně jako plyne řeka, ubíhají i stránky vyprávění, jež nezastaví ani náhlá absence, zmizení či smrt jedné z mnoha postav. "Nevstoupíš dvakrát do téhož příběhu," mohlo by znít herakleitovské motto k tomuto románu. (...) Běguni jsou netradiční kniha vymykající se konvenčním představám o literatuře, alespoň té polské. Její nesourodý text, postmoderně roztříštěný román-řeka, plyne mezi stěnami labyrintu světa, těla a ducha. Zároveň však mohou Běguni posloužit jako příruční bildungsroman moderního poutníka, který v Odysseových stopách křižuje neviditelné poledníky a o samotě přemítá nad nekonečnými variantami položených otázek. Otázek, které udržují i čtenáře v napětí a nutí ho vstát a začít se hýbat.