(...) Když pak prášek na severskou střízlivost hodí autorka do nádoby naplněné směsí slovanské přímočarosti a srdečnosti, vznikne výbušná reakce. A přesně o tom kniha vypráví. Hrdinka se sice snaží, aby získala zpět své dvě dcery Sylvu a Nikolu, střet jiného smýšlení a kultur jí to však vždy překazí. Sama to ví, kamarád Ivan i bývalý partner Theis ji na to upozorňují, nic nepomáhá. Asi obdobně jako v případu Michalákových, Bornariovových i jiných. První dvě třetiny románu se tak pohybují na hranici solidního rodinného dramatu a etnografické sondy. Autorka vypráví svižně a zábavně. Stylistiku by jí mohl závidět kdejaký zavedený český autor, spolu se schopností vystihnout v pár slovech náladu a atmosféru místa. Jen černobílost protistrany zamrzí.