Židovská tématika, tématika koncentráků, nacistů a druhé světové války mě zajímá už dost dlouho. Možná je to kvůli mému původu a možná jen proto, že mě to prostě zajímá. Ať tak, či ona, jak se objeví knížka, která potenciálně odkrývá něco nového, musím ji mít doma.

No a právě takové Ženy z bloku 10 jsou toho pravým příkladem. Totiž je pravda, že se kniha zaobírá nechutnými nacistickými praktikami a především tedy pak praktikami nacistických "lékařů", ale to o co skutečně v knize jde, jsou ty stovky bezejmenných obětí.

Je to tak, přečetla jsem nejednu knihu, která popisovala pokusy na lidech, ale většinou to byli jen anonymní subjekty - na to, že to byli lidé, se jaksi zapomnělo. A no, i tak bylo dobře znát, co za hrůzy ti lidé museli vytrpět, ale teprve tehdy, kdy mají jméno, obličej a charakter, si ty hrůzy připustíme tak nějak víc k tělu. Věřte mi, mluvím z vlastní zkušenosti.

No a právě této anonymitě se autor vyvaroval. Jeho hlavním středobodem zájmu jsou jednotlivé ženy, které v bloku 10 prožívaly svůj každodenní život. To je teprve utrpení.

Tohle je kniha s neskutečně silným, a ne zrovna příjemným, náboj. Já jsem ale za to ráda. Ono není pěkné, pořád dokola si to připomínat, ale zapomenout, to je ještě mnohem horší.

Na tohle se zapomenout nesmí a já jsem za to autorovi moc vděčná!