Pučení psychologické fantasy
recenze románu Válka zrcadel

Na počátku každého literárního díla stojí ambice napsat

něco neobyčejného. Tereza Matoušková ve svém románu Válka

zrcadel usiluje o dílo, které snese srovnání s první ligu

ženské fantasy. S velikánkami jakými jsou Ursula Le

Guinová a Marion Zimmer Bradleyová. Pro Terezu

Matouškovou je to první román mimo její dlouhá léta

opečovávaný fantasijní svět Podmoří. Je to rovněž první

její rozsáhlejší dílo psané ich-formou.
Román je na první pohled sestřihem událostí ze

současnosti, totiž rané dospělosti hlavní protagonistky a

jejího dětství. Zážitky čarodějky Ankary jsou poznamenány

válkami a řevnivostí mocných a mocichtivých. Jasně

nejdůležitějším rysem Ankary je její mnohotvářnost,

schopnost přejímat podobu jiných osob. Pro vykořeněnou

hlavní hrdinku to však také znamená neustále

rozkolísívání její vlastní identity. Ankařina osobnost se

rozvíjí v nepříznivých podmínkách: Ankara je sirotek,

její výchova probíhá v internátní škole plné mágů a

adeptů z rozličných koutů světa. Prostředí přísné výuky a

zákulisních intrik jí nijak nezpříjemňuje ani její

pěstoun, odtažitý mág Simon. Tváří v tvář bezohlednosti

světa se i sama Ankara mění v pragmatickou a nevybíravou

personu, která svým okolím vědomě manipuluje.
Následující Ankařiny životní etapy se román dotkne toliko

epizodicky. Čarodějka plní úkoly v roli agentky v

přestrojení. Schopnost měnit tváře a chladné popisy

Ankařiných pocitů vůči ostatním aktérům skutečně

vyvolávají atmosféru špionážních románů. Matouškové tahle

poloha sluší a jistě by s ní měla v budoucnu

experimentovat.
Dospělá Ankara se ze svého posledního špionážního úkolu

vrací po letech. Svět jejího dětství ztratil i poslední

chatrné náznaky idyličnosti. Země spěje do války, mág

Simon je odtažitý a chladný. Ankara je stržena vírem

umírání a zkázy; svět okolo ní je decimován kosmickou

katastrofou a celé části země mizí v temnotě Soumraku,

podsvětí obývaného Bezejmennými. Stejně jako všichni

mágové je i Ankara Soumraku velice blízko, je totiž

hrozivým a zničujícím zdrojem jejích vlastních

schopností.
Události, které Ankaru provázejí na cestě k závěrečnému

kataklyzmatu jí odhalují hlubší a nepříjemnou pravdu. Za

léta strávená ve chladném a odlištěném prostředí

mocenského kalkulu, manipulace a mágské odtažitosti od

světa prostých smrtelníků se stala podivnou a nelidskou

bytostí. Konfrontace s cizím světem tvorů přicházejících

ze Soumraku je poslední kapkou. Vrcholným bodem románu

nejsou události kosmického významu. Je jím osobní katarze

hrdinky, která vše ostatní svou silou a naléhavostí

upozaďuje.
Matouškové se v románu podařilo ukočírovat příval reálií

a epických zvratů. V popředí zůstala syrová a stroze

podaná výpověď o tom, co to znamená být konzistentní

osobou. O tom, co znamená mít moc a zodpovědnost.
Pokud si Válku zrcadel koupí řadový konzument epické

fantasy zlákaný slovem 'Válka' v titulu, bude možná

rozladěn. Homérské střety hrdinů, které doprovázejí

skřeky umírajících plebejců jsou tu jen příležitostnými

kulisami. Válka zrcadel je příběh osobní. Je to Sophiina

volba zasazená do vypiplaných a originálních fantasijních

kulis.A tyto kulisy jsou exotické právě jen tolik, aby

čtenáře nenudily, ale zároveň nestrhávaly pozornost od

hlavní, hluboce osobní linky románu. Ambice napsat

vysokou literaturu byla naplněna. Nechybí napětí a

filosofická zamyšlení a psychologická dilemata. Vše je

podáno po Matouškovou typickým strohým slohem. Kniha je

vydána jako obstojně provedený paperback, který v

knihovně neurazí.
Pro ty čtenáře, kteří by rádi doplnili svůj čtenářský

deník o hodnotnější literaturu, ale Dostojevský a Balzac

jsou pro ně přeci jen už trochu moc, je Matouškové

výsostně psychologická fantasy dobrou volbou. Pokud

budete otevřeni jejímu propracovanému poselství,

bezpochyby se Vás dotkne.