O člověku, který se dostane do stavu nehybnosti a nemožnosti slovy komunikovat s okolím, ale i v této situaci zachycuje své myšlenky a vnímá vztahy, přemýšlí, co by rád udělal, až mluvit bude moci, co změní k lepšímu a co měl udělat už dávno. Nyní dokáže nahlédnout důvody činů, které dříve odsuzoval. A tím je i odpustit.

Tvář a nitro. Jak často jsou tyto dvě nedílné součásti člověka rozdílné. Na povrchu bezstarostný obličej a uvnitř výčitky, obavy, strach, negativní myšlenky. Kdo určuje náš osud? Náhoda? Vyšší moc? Rodina? Anebo máme vše ve svých vlastních rukou, ve svých myšlenkách?

Základem příběhu je “rozhovor” mladého muže v kómatu se svým “osvíceným já”, který tak vlastně sám se sebou hodnotí svůj dosavadní poměrně neúspěšný život drogově závislého. Zajímavým rysem vyprávění je, že autor připouští schopnost člověka v kómatu vnímat své okolí. A jelikož zdravotníci ani příbuzní nic netuší, chovají se před pacientem jako by neviděl, neslyšel…

Anand Dilvar, který absolvoval meditativní a terapeutický výcvik Osha a působí jako Gestalt terapeut, tímto drobným dílem čtenáře vyzývá k odvaze být svobodný, vzít svůj život do vlastních rukou. Čtenáři Paola Coelha nebo Miguela Ruize znají mnohé myšlenky z Poutníka nebo Dohod. A bez ohledu na předvídatelný závěr neškodí si je opět zopakovat.

“Životem si nemůže být jistý nikdo. Ve skutečnosti nesmíme ztrácet čas. Když nedáš najevo lásku dnes, nedáš ji najevo už nikdy. Když nevyjádříš své city dnes, zítra může být příliš pozdě.”

“Naše přesvědčení utváří naši existenci. Jakákoli věc, kterou si sám o sobě myslíš, je pravdivá. Pravdivá je i jakákoliv věc, kterou si myslíš o ostatních, či cokoliv, co si myslíš o tom, co se okolo děje… Pravdivá pro tebe.”

“Lidská bytost pomýleně věří, že k tomu, aby byla šťastná, něco potřebuje! Neuvědomuje si, že její štěstí je to, jak ona sama vnímá život, její postoje a zvyky… Tak to má většina lidí, vždy spadnou do té hloupé hry neustálého hromadění. Jedni hromadí peníze, jiní posty, další znalosti a tituly. Jsou plni strachu z chudoby a toho, že se z nich stanou, jak oni říkají, bezcenné bytosti.”

“Lidská bytost má tuto velkou moc: schopnost volby, jak reaguje na události ve svém životě. Když nemůžeš ovlivnit to, co se děje v tvém okolí, můžeš si zvolit, jak budeš událost vnímat a jaký postoj k ní zaujmeš. Jsi zodpovědný za své myšlenky, rozhodnutí, ke kterým dospěješ. Zodpovídáš za to, jak se na věci díváš a jak je prožíváš.”