Popis: 1× kniha, vázaná, 352 stran, 16,5 × 23,7 cm, česky
Kniha se věnuje jednomu z nejdiskutovanějších fenoménů ruských dějin, ideji Moskvy coby Třetího Říma, kterou formuloval mnich Filofej ve dvacátých letech 16. století a která dodnes neztratila na své přitažlivosti.
Pamatuji si velmi živě, když jsem byl na souborné zkoušce ze Středověku a na část o východní Evropě jsem měl zkoušejícího Pavla Bočka. Byl jsem ještě jinoch a netušil jsem, že je to na středověký Východ u nás kapacita. Východ navíc nikoho moc nebral. Málo pramenů, samá Moskva a nějaký unie, Polsko-Litva a Kyjevská Rus a kdesi cosi. Když jsem pak na otázku „Kde je východní Prusko?“ ukázal na mapě někam k Berlínu, křičel na mě, agresivně píchajíc ukazováčkem do mapy na Kaliningrad, že: „TADY je východní Prusko!“ Myslím, že část zkoušky pro „Východ“ jsem patrně tehdy nesložil. Naštěstí tam ještě byl „Západ“ a „Čechy“. Ale to už je dávno pryč.
Když jsme se takhle hezky poznali, nemohl jsem si nechat ujít jeho knihu. Ačkoliv „jeho knihu“ není úplně přesné, pročež Pavel Boček jako autor je pouze marginální. Celá kniha je složena ze statí převážně ruských autorů a Pavel Boček, předpokládám, psal jen vstupy do jednotlivých sekcí a sborník editoval.
Moskva jako třetí Řím je úsloví vyslovené již v 15. století. Kým? Proč? A bylo tomu skutečně někdy tak? Jakým směrem kráčela středověká a posléze novověká Moskovia? Které vlivy pronikly až do daleké Rusi?
Jak jsem již předeslal, kniha je rozdělena do jednotlivých statí, které se zabývají různými fragmenty, povětšinou kulturní a náboženské historie Moskovie. Několik jich je též o architektuře, ale jedna krátká třeba i o hudbě. Důležitou součástí jsou též ilustrace a fotografie, které jsou ale vždy po větších částech pohromadě a odkazy v textu pak nutí k ne úplně komfortnímu listování. Fotografické přílohy jsou ovšem vysoké kvality a stojí za to se na ně podívat. Užitečný je též i „slovníček“ pojmů a osobností, který je zařazen na úplný konec a též je třeba si ho založit a stále přelistovávat. Jsou to ale spíš kosmetické vady odvislé od mých osobních preferencí.
Dějiny Východu byly v naší historiografii povětšinou spíše na periferii zájmu. Ač se to snažil minulý režim sebevíc změnit, myslím, že se mu to nepodařilo. Neznamená to ale, že by na východ od naší hranice žádné dějiny neexistovaly. Ba právě naopak. Ačkoliv jsou jednotlivé kapitoly publikace pro mě skutečně jenom střípky bez širšího povědomí, rád kráčím po cestách neprošlápnutých. Nemohu asi říct, že kniha je pro každého. Spíše tak pro někoho kdo by si rád začal něco s dějinami Východní Evropy. Pokud je v nich někdo znalý, pro něj pak kniha rozhodně je.