Svět “nízkých” financích jsem opustila již před mnoha lety. Přesto mě prostředí bank, spořitelen a finančních fondů stále zajímá. Čtení ve vkladní knížce není příliš dramatické, proto jsem sáhla po knize mladého britského spisovatele Gavina Extenceho, jehož první do češtiny přeložený román Vesmír versus Alex Woods se mi velmi líbil.

Téma blížící se smrti je pro spisovatele jistě zajímavé. Četla jsem již mnoho knih (fabulace i skutečné příběhy) o nemocných Alzheimerovou chorobou, kteří pomalu ale jistě spěli ke smrti v zapomnění. Ani nádor v mozku nedává literárnímu hrdinovi příliš šance na dlouhý život. Gabriel Vaughn měl před sebou sotva šest měsíců.

Bezohledný, povýšený, egocentrický sociopat, multimilonář Gabriel Vaughn si začne všímat “obyčejných” lidí až poté, co mu lékař sdělí smrtelnou diagnózu. Osobní řidič, vrátný, sekretářka, pouliční houslistka. Lidé, kteří předtím “neexistovali”, najednou získávají tváře, pocity, osudy.

Další stovky bezejmenných hrdinů přidal autor do své knihy tím, že děj zasadil do Londýna ve druhé polovině roku 2011, do doby, kdy hnutí Occupy London právě obsadilo náměstí před katedrálou sv. Pavla. Přesně pod okny Gabrielovy kanceláře.

“Tři roky poté, co banky způsobily, že západní ekonomiky padly na kolena, a byly posléze zachráněny obrovskými finančními balíky z veřejných zdrojů, se nezměnilo vůbec nic. Finanční oligarchové dál dostávají obrovské zisky a prémie a většina lidí platí za jejich neodpovědné spekulace klesající životní úrovní, škrty ve veřejných službách a rostoucí nezaměstnaností. Tato krize vznikla na konce éry divoké deregulace, která vytvořila na světě obrovské rozdíly v příjmech a v bohatství. Majetek se soustřeďuje v rukou nejbohatšího 1 procenta osob a jejich výsady zajišťují politikové, zkorumpovaní podnikatelskými zájmy. Reakce veřejnosti proti tomuto všemu na sebe nedala dlouho čekat. Okupační heslo "My jsme oněch 99 procent lidí!" přesně odráží realitu zejména anglosaských ekonomik, postižených krizí.” Zdroj

Spojení dvou rozdílných tragédií, osobní a společenské, možnosti psychoterapie, láska, to vše je čtenářsky velmi přitažlivé. Popis bankovního světa je také věrohodný. Napínavý, gradující děj plyne rychle v krátkých kapitolách. Škoda jen, že se autor nevyhnul známému klišé “kterak bohatým bral a chudým dával” (za to jedna hvězdička dolů).

Po celou dobu jsem - zároveň s Gabrielem - přemýšlela, zda za jeho změnou chování je patologie - nádor tlačí na místo v mozku, které je zodpovědné za emoce, nebo zda ho více ovlivňuje blížící se smrt. Podtitul knihy zní: Nikdy není pozdě změnit svůj život. Pokud tato kniha přesvědčí čtenáře, že by se změnou neměl čekat na smrtelnou diagnózu, pak splnila svůj účel.