Na jednom z klíčových míst své knihy cituje Taťána Petříčková Jean-Paula Sartra: „Klouzám-li, zůstávám na povrchu, jak se říká. To ale není přesné, povrchu se jenom dotýkám a samo toto letmé dotýkání by vyžadovalo zvláštní zkoumání. A přesto provádím určitou syntézu, která má svou hloubku; cítím, jak se vrstva sněhu pode mnou organizuje tak, aby mě nesla; klouzání je působení na dálku, zajišťuje mé ovládnutí látky, aniž bych musel do této látky vnikat a s ní se spojit, abych ji zkrotil.“ Citací pomáhá čtenáři porozumět ústřednímu tématu své Apologie, klouzavému hernímu pohybu, zároveň však charakterizuje styl vlastní práce. Čerpá z řady odborných knih i článků, ale nezdržuje se přitom jejich „akademickou administrací“. Lehce po nich klouže, přičemž provádí „syntézu, která má svou hloubku“. Díky tomu není Apologie klouzavého pohybu četbou jen pro odborníky, nýbrž i pro laiky, kteří se sami odváží po jejím textu sklouznout. Takovým čtenářům knihu vřele doporučuju.