Podobné tituly

Mnoho lidí, mě nevyjímaje, má kladný vztah k moderně. Jak se ale žilo modernistickým umělcům ve Třetí říši? Taková by mohla být základní otázka této zajímavé monografie. Dělí se do tří částí. Hlavní je druhá a třetí, kdy část druhá pojednává o neúspěšných pokusech o nalezení společné řeči s režimem, třetí část pak o jejím nalezení.

Doba Třetí říše byla velmi komplikovaná, o to složitější byl potom život v tzv. „šedé zóně“, ve které se ocitlo právě mnoho umělců. Na příkladech různých biografických profilů vidíme, jak se kdo dokázal s nastalou situací vyrovnat, případně se jí přizpůsobit, či využít. Společným rysem de facto všech protagonistů je poměrně vysoké ego, přebujelé sebevědomí a představa nepostradatelnosti v tom kterém odvětví. Tyto vlastnosti hodně definovali jejich přístupy ať už ve snaze o souznění s režimem, či pak v úplné podpoře.

Jak se též dočteme, ačkoliv bylo moderní umění, jakožto populární za předchozího režimu Výmarské republiky, nacisty odmítnuto a zapovězeno, nedošlo k tomu zcela z vícero důvodů a mnoho vysokých představitelů mělo k moderně kladný vztah a díla některých netolerovaných autorů doma (Göring, Goebbels etc.).

V závěrečné části knihy stoupají osoby uměleckého světa hierarchií Třetí říše výš a přes slavného herce a architekta nakonec autor končí Leni Riefenstahlovou a Albertem Speerem. V těchto kapitolách je již zřejmé, že tito lidé dokázali kolaboravat a vytěžit ze svých služeb maximum a navíc, což je o to smutnější, po válce dokázali mnohdy navázat a pokračovat v budování kariéry a dnes jsou již naprosto etablovaní a na éru druhé světové války a jejich role v ní se úplně zapomnělo (viz. např. skladatel Strauss).

Kupříkladu u kapitoly věnované slavnému německému herci Gründensovi jsem nemohl nevzpomenout například Karla Gotta, který se u nás, stejně jako další hvězdy třeba 80. let, po drobnější odmlce dostal zpět na výsluní. Lidé zkrátka zapomínají a hlavně nechtějí takové drobné kolaborace odsuzovat, anžto dost možná sami tuší, že morální kredit je věc velmi diskutabilní a že na případných subjektivních miskách vah by mohla snadno nastat disbalance k souhlasu s režimem.

Dnes jsou již osudy protagonistů této publikace dávno zaváty prachem. Přesto ale je to velmi dobrá sonda, která nabízí mnoho zajímavých pohledů do života některých umělců a lidí jim blízkých za druhé světové války. Stejně jako jich většinu usvědčuje z onoho klasického „já jsem o ničem nevěděl“, „jen jsem chtěl pracovat“ a tak dále, což při četbě vyvolává nemalou hořkost. Když už člověk z nějakých třeba i srozumitelných důvodů slouží něčemu špatnému, měl by se alespoň této historii posléze zvládnout podívat do očí. Vzhledem k tomu, že to většina z nich bohužel nedokázala, stejně jako nekonečné řady lidí po nich, je to také jeden z důvodů proč kniha stojí za přečtení.