Tento již klasický román je inspirován životem malíře Paula Gauguina. Hlavní hrdina se rozhodne ve čtyřiceti letech opustit rodinu a začít se věnovat kariéře malíře. Nebude to mít vůbec jednoduché a jistý klid nalezne až na Tahiti. Autor nám ukáže jeho cestu za splněným snem.

Tuto knihu už mám v knihovničce nějaký ten pátek a nikdy na ní nebyl ten správný čas. Až díky skupině Klasikomilů, kdy jsme četli klasickou britskou literaturu, jsem se jí rozhodla přečíst. A lepší volbu jsem si nemohla přát.

Od autora jsem již četla knihu Barevný závoj, která se mi moc líbila, tak jsem zhruba věděla do čeho jdu. Autor ani tentokrát nezklamal, ba naopak Barevný závoj předčil. Autorův styl je naprosto skvostný, to, jak píše, jak skládá věty, jaká používá přirovnání. No prostě nádhera.

Ač je tato kniha napsána již v roce 1919, působí tak současně. Autor používá nadčasové myšlenky. Celkově se to prostě skvěle čte. Určitě i díky výbornému překladu.

Samotný příběh je napínavý, zajímavý a poutavý. Dohledávala jsem si informace o životě Paula Gauguina, porovnávala je s knihou. Hledala jsem si jeho obrazy, abych věděla, jak vypadají ta díla, o kterých autor píše v knize.

Jedním slovem to byl prostě zážitek. Rozhodně se nebojte klasiky!

Přečetl si náš knihkupec - Praha, Perlová ul.

Tímto románem se na pulty vrátil jeden z nejvydávanějších britských autorů minulých časů. Nakladatelství Prostor se ujalo původních překladů a vrací je na knižní trh v lákavých obálkách a příjemném formátu.
Román sice nejmenuje zdroj své inspirace, Paula Gauguina, ale množství shodných rysů s realitou nelze nevnímat. Prudký zájem o malířství vrhne do nudného života makléře (zde Charlese Stricklanda) s takovou silou, že náhle opouští svou rodinu, stěhuje se do Paříže a v podmínkách nuzných začíná ve věku čtyřiceti let poprvé malovat. Nesetkává se s pochopením, sláva se nekoná, nuzné podmínky se stávají ještě nuznějšími. Tu do Paříže přijíždí vypravěč románu, vyslán Stricklandovou ženou, aby muže přemluvil k návratu, ale nic není dle představ všeobecného očekávání. Strickland žije nadále podle vzoru „Proti vůli všech, ale po vůli své“.