Na první pohled mě, přiznávám se, tato kniha vůbec nezaujala a nebýt knihkupecké výzvy, zůstala by pro mě nepovšimnuta navěky. Nakonec jsem se však rozhodla hozenou rukavici zvednout a výzvu přijmout. Četla se velmi dobře a i když slibovala spíš lehké a veselé čtení, někdy bylo až pekelně smutné. Co taky čekat, když hlavní hrdina je, řečeno slovy jednoho obzvláště odolného přízraku, „osamělý, neúspěšný a beznadějně tragický zoufalec“. A navíc totální neznaboh, co se týče všeho nadpřirozeného. A i když je profesí kouzelník, pro něhož je magie denním chlebem, v existenci pratvorů či klubčuníků prostě odmítá uvěřit.
Dalo by se říci, že je to vlastně román o cestě k tomu, stát se lepším. Jistě, takových rádoby užitečných příruček a učených návodů k dosažení štěstí, zdraví a dlouhých, spokojených let už bylo a jistě ještě bude napsáno tuny, ale tato byla fakt vtipná, sarkastická a její humor mě skvěle bavil.