Skvělá autorka skvělá kniha.

Na Vysmátou krajtu jsem se velmi těšila. Předchozí kniha Vysmátá koza aneb Přízrak krásné modelky mě totiž naprosto nadchla. Zároveň jsem se trošku bála zklamání, "Koza" totiž nasadila laťku opravdu vysoko. To jsem ale netušila, co mě čeká. Vysmátou krajtu jsem "zhltla" na jeden zátah a za sebe můžu říct, že je ještě lepší než první díl. Člověk se neskutečně zasměje, ale zároveň s napětím sleduje, jak se příběh oblíbených hrdinů vyvíjí dál. Knihu mohu vřele doporučit každému, kdo má rád napínavé a vtipné čtení, které "má koule".

Vysmátá krajta je volné pokračování Vysmáté kozy, kterou jsem četla nedávno.
Druhý díl se odehrává zase na mém oblíbeném hřbitově se stejnými hrdiny a dokonce se tam objeví i nový lidé, které jsem si oblíbila.
Laura leží v nemocnici, jenže je v komatu. Na chvilku se probudila, ale zase se objevila na hřbitově jako koza. V novinách se píše, že by ji měli odpojit, takže je dost možné, že umře a s tím se nemůže Laura vyrovnat. Miluje Radima a v nových přátelích našla rodinu. Neví co má udělat proto, aby se probudila, neví to nikdo. Chvílemi zmizí a probudí se z komatu, ale to je jen na chvilku.
Tenhle příběh ale není jen o Lauře, ona není totiž jediná, kdo se souží.
Pan generální je na rozdíl od ní už mrtev, jen ne úplně. Přes den je v podobě krajty, od půlnoci do svítání člověk. Na hřbitově v jedné staré hrobce našel svojí spřízněnou duši Henriette, které tají co je zač. Ona samozřejmě tuší, protože sama něco tají. Ale pan generální se bojí, že krajta je prostě moc.
A jako by to nebylo málo, jeho bývalá se pomocí magie vrátí do své podoby, sebere vilu a snaží se ublížit Lauře.
V příběhu se objeví nová žena, která chodí na hřbitov ke hrobu své matky. Její manžel je tyran a není zrovna moc poctivý. Její matka ale umí používat magii, tak snaží dceři pomoct, jen se jí to moc nedaří.
Další novou postavou je tatér, který je bez domova a ponocuje na hřbitově. Pan generální se s ním spřátelí a jeden druhému pomůžou.
Poslední novou postavu si nechám pro sebe, jen napovím, že není zrovna moc živá.
U knihy jsem se zase zasmála, protože je plná scének, kterým se nejde nezasmát. Jsou tam ale i vážné chvilky a někdy i smutné, takže jsem neměla stále jen úsměv na tváři.
To prostředí hřbitova neomrzí, protože se tam dá najít tolik témat a tolik nápadů, které lze využít. Asi se opakuji, ale autorčin styl se mi prostě líbí a baví mě.
Není to příběh jedné osoby, ale mnoha a každý má to své, takže se tam toho děje opravdu mnoho.
Moje nejoblíbenější postava je paní profesorka, protože sice je to člověk, ale vídá mrtvé v všemožných podobách a je to chytrá ženská. Na hřbitově má pohřbeného svého nevěrného muže, jehož duch je v bustě. A ona mu to vrací tím, že mu zpívá, plete mu čepice, šály a je tam s ním každý den. Je to správná ženská a mi se líbí.
Vysmátá krajta se mi četla stejně dobře jako první díl a přišla mi o chlup lepší. Paní autorka mě nezklamala i když konec byl zase utnutý v tom nejlepším, což znamená pokračování.