Pro napsání této knihy nebyly použity žádné speciální studie. Alda se prostě jen po třiceti letech, kdy žila jako Islanďanka mimo Island, vrátila zpět. a samozřejmě, že takový člověk vidí věci kolem sebe jinýma očima.  Hned ostře vystoupí všechny ty paradoxy: chci být nezávislá individualita, ale chci být součástí komunity. Nejšťastnější lidé na světě baští hrozné množství antidepresiv. Zcestovalí občané, kteří jsou vlastně strašně provincionální. A ta soudržnost Islanďanů - hlavní je heslo: nehoupat lodí. Kdo na to má mít...

To taky se svými přáteli - podobnými freaky, jako on sám - před volbami v roce 2010 udělal. Snad po vzoru Společnosti za veselejší současnost, rozjel kampaň, která vypadala jako vylíhlá z České sody. Slíbil, že obstará do zoo nového ledního medvěda, u každého bazénu budou ručníky zdarma, parlament bude do roku 2020 bez drog a farmáři z venkova si budou moci brát do hotelů v Reykjavíku ovce. Do koalice prý půjde s každým, kdo viděl alespoň pět dílů amerického televizního seriálu Špína Baltimoru. Prostě - jako by v Praze kandidovali na primátora Čtvrtníček s...