Podobné tituly

Norská autorka Marit Reiersgard se nejprve pokoušela proniknout do literárního světa prostřednictvím románů pro mládež, než v roce 2012 vyšla její první detektivka Závěje. Její další román, Dívka, která přišla o srdce, u nás zatím nevyšel, nicméně pokud bude alespoň z poloviny tak dobrý, jako Závěje, máme se na co těšit.

Lednový den se pomalu chýlí k večeru a Solveig má před sebou ještě kupu domácích prací, než se manžel Erik vrátí z práce. Pětiletá Oda však pro všední trable své maminky nemá pochopení a neúnavně si vyžaduje propustku ven. Klasická norská zima vytřásá z mraků spousty sněhu a Oda se nemůže dočkat sáňkování. Unavená Solveig nakonec holčičku pouští před dům samotnou, stačí však krátká chvíle nepozornosti a po Odě se slehne zem.

Nejen malé děti škemrají, aby mohly jít ven. Osmnáctiletý Raimo si potřebuje nutně půjčit auto své matky Janni, aby si vyřídil dvě důležité pochůzky. Stihne však jen jednu a když nachází svou učitelku kreslení Vibeke zavražděnou, panikaří.

Detektiv Verner Jacobsen je pověřen oběma případy a poprvé se při nich seznamuje se svou novou kolegyni Bitte Roedovou. Tajnůstkářský a nevrlý Verner je nejdříve kyprou, mateřskou a neustále brebentící Bitte poněkud rozladěn, brzy však zjistí, že jeho nová pomocná ruka může být skvělým parťákem.

Závěje bezesporu spadají do šuplíčku k detektivkám, které nesou přívlastek komorní. Jakkoli zpráva o zmizení malého dítětě bez výjimky otřese celou společností, Závějemi se můžete přebrodit i pokud chováte na klíně vlastní děťátko. Každou chmuru, každou pochybnost totiž laskavá a vlídná policistka Bitte rozptýlí s lehkostí tajícího másla a i zdrcená matka alespoň na okamžik uvěří, že nakonec bude všechno dobré.

Reiersgard vyvrací vše, co bylo doposud o severských detektivkách řečeno. Před námi sice leží jedna vražda a zmizení pětiletého děvčátka a nebe je šedé a neprostupné tak, jako už by nikdy nemělo svítit slunce, přesto však v sobě román nese něco něžného a uklidňujícího.

Autorka se vyvarovala všeho, co by mohlo otřást citlivějším naturelem čtenáře a proto bychom zde násilné scény a napjaté okamžiky nenašli ani s lupou. Místo toho Reiersgard vsází na nenapadnutelné dialogy a vzpomínky postav a jsou to právě ony, kdo vytvářejí nenapodobitelnou atmosféru.

V románu se sice seznámíme s množstvím postav, Reiersgard ovšem každému jednotlivému charakteru přidělila jasnou roli, z níž postava ani na chvíli nevypadává, proto je těžké si vytipovat “svého” vraha. Je záhadou, jak to autorka při přímočarosti Závějí dokázala, ale finální odhalení obou zločinů je pro čtenáře přesto překvapením.

Musíme být však trochu objektivní a nezapomínat i na drobné mouchy. Při snaze o harmonicky vyvážené dílo román místy sklouzává k fádnosti a ani rozdílnost obou vyšetřovatelů tady nevytváří žádoucí kontrast.

Závěje nepochybně vytváří dobrý první dojem a i autorčino druhé dílo u nás bude mít jistě dveře otevřené. Román je svým stylem unikát mezi severskými detektivkami, nicméně fanoušci opravdu drsných thrillerů jej nespíš do své topky nezařadí. Pro čtenáře odkojeného Larssonem a jinými mazáky budou Závěje jako klidná a nenáročná dovolená pro milovníky adrenalinových zážitků.