(...) Podnětem pro napsání románové epopeje byla pro Werfela návštěva damašské továrny na koberce (1929), kde pracovaly zmrzačené a hladem zbědované děti arménských uprchlíků, oběti úděsné genocidy, jíž se na Arménech dopustila turecká armáda takřka na konci první světové války, údajně pro zajištění týlu. Dodnes uchvacuje mravní síla příběhu, líčícího hrdinství hloučku špatně vyzbrojených arménských sedláků, kteří čelili za nepředstavitelných strastí mnohonásobné přesile nepřátel. Jejich vůdce Gabriel Bagratjan, jenž roky žil ve Francii šťastně ženat s Francouzkou, aniž si uvědomuje svůj původ, se zpočátku při návštěvě rodiště domnívá, že se svému národu odcizil. Ale v nejtěžší hodině, kdy jeho lidu hrozí záhuba, najde k němu cestu a vyburcuje v něm vůli k odporu, ač jako tragický hrdina obětuje vše, co je mu drahé. Díky varovné knize byl později Werfel v Arménii uctíván až jako světec. Ale též prchal, v Německu pálili Hitlerovi stoupenci jeho díla na hranicích.