Pokud mohu případným čtenářům něco z plného srdce doporučit, pak je to: „Udělejte si na tuhle knihu čas. Celý den!“ Kdepak, tohle není nic na trhané čtení do vlaku nebo k doktorovi. Tohle je kniha, od které když vás někdo vytrhne, tak si pište, že nebudete mít dobrou náladu. Trochu mne mrzí, že jsem neviděla zfilmovaný její předchozí bestseller Voda pro slony, protože i Na břehu jezera je materiálem, který by si filmovou podobu určitě zasloužil. I když je to tak zvláštní, řekla bych, že svým způsobem až komorní příběh se skotskou atmosférou, s jistou špetičkou mystéria, velkými hrstmi válečných událostí. Příběh, který vypráví o tom, jak vypadal život v zapadlém hostinci u břehu lochneského jezera v době, kdy kolem zuřila válka. Autorka si našla spoustu reálií, mnoho jich do příběhu zapracovala, ale část je samozřejmě zcela vymyšlená a přizpůsobená příběhu. Vůbec to nevadí, neberu knihu jako historickou encyklopedii, ale jako velmi krásně vykreslený příběh s úžasnou vůní a atmosférou hustou a jímavou tak, že se vám z ní nebude chtít ven.