Co mají Henry Miller a Walt Whitman společného a jak možno interpretovat jejich již formou odlišné texty? Na tuto otázku odpovídá velmi originálním způsobem Skovajsova kniha. V českojazyčné literární vědě opravdu podnětné hledání: Jak svým novým metodickým přístupem, do popředí zájmu se posouvá oralita textu, tak i živou interdisciplinaritou autora, který vstřebává myšlenky antropologa Marcela Jousseho, teologa Waltera J. Onga, a dále řadu filosofů i literárních vědců. Podařila se tak velmi originální studie, která by měla být recipována nejen mezi amerikanisty, ale inspirovat i další literární vědce jazykově a kulturně odlišných filologií. Sečtělého a přemýšlivého autora možno anglistice v Ústí nad Labem jen závidět.

Psaný hlas je inspirativní kniha. Nikdy předtím jsem si neuvědomil, jak psaný text ovlivnil naši kulturu a způsob myšlení. Psaný hlas nám připomíná, že na počátku byl hlas (zvuk), potom slovo a až pak písmo. Písmo vytesalo slova do kamene, vytvořilo racionální společnost, ze které se vytratil bezprostřední účinek mluveného slova, kterým vypravěč působil na posluchače ve starověku. Kniha se soustředí na dva hlavní americké vypravěče Whitmana a Millera. Příjemná je i obrazová příloha, např. fotografie Whitmana v papírovém moři, která ilustruje tohoto básníka jako rapsóda, který sešívá jednotlivé kousky básně do jednoho celku.