Podobné tituly

Nejdřív trochu s humorem. Při čtení poslední třetiny příběhu mi na mysli vytanul dialog Šimka a Grossmana o kvalitě textů písní. Šimek: „To jsou samý písničky o lásce. On ji má rád a ona ho nemá ráda, nebo ona ho má ráda a on ji nemá rád, v nejlepším případě se oba mají rádi, ale pak to má zase tak úžasně slabou melodii, která nemůže ukázat moje hlasové možnosti. Eloís, Eloís.“ A teď vážně, protože téma této knihy není žádná legrace. Šikana, domácí násilí – byť jen psychické, ale o to strašnější, život s traumatizující vinou, neukotvenost, samota. A tu se najednou zjeví „spasitel“, „opravář duší“. Že nic není takové, jak se na první pohled zdá, napovídá již text na obálce. Konat dobro a přijímat dobro lze jen tam, kde nejdříve bylo zlo. Záleží jen na nás, co si zvolíme, čemu se poddáme. Optimismus díla však, dle mého, netkví v jeho konci, ale právě v té poslední třetině.