Podobné tituly

Dostala se mi do rukou k recenzi kniha z pera autorů Milana Stloukala a Jindřicha Nekvasila. Název knihy je Věčné tajemství Býčí skály. Knihu vydalo nakladatelství Academia v rámci edice Průhledy. Doc. RNDr. Milan Stloukal, DrSc. je významný český antropolog známý především působením v Národním muzeu v Praze, kde posléze také zastával funkci generálního ředitele. Opakovaně studoval sbírky Přírodovědeckého muzea ve Vídni, kde jsou uloženy právě i nálezy z Býčí Skály. Druhý z autorů PhDr. Jindřich Nekvasil, CSc. byl moravský archeolog, který se pohyboval okolo Archeologického ústavu ČSAV (dnes znám jako AV ČR) v Brně. Zde vedl keramickou laboratoř. Sám se specializoval hlavně na horákovskou kulturu a okruh lužických popelnicových polí v době halštatské.
Nález z jeskyně Býčí skála v Moravském krasu patří mezi jedny z nejznámějších, ale také nejzáhadnějších nálezových situací z pravěku ve střední Evropě, o kterém se v akademickém prostředí vedou nejrůznější dohady a teorie. Moravský badatel a lékař Jindřich Wankel v roce 1872 narazil na naprosto unikátní nález lidských kostí 40 osob, které obklopovaly kosti zvířecí, bronzové zbraně, zbroj, nástroje, železná kování, keramické nádoby a v neposlední řadě také různé druhy šperků a perel. Nesmíme zapomenout na nález známého artefaktu ve tvaru malého kovového býčka s očima ze skla, který dal jméno této jeskyni. Sám Wankel po prokopání tohoto halštatského nálezu určil, že s největší pravděpodobností se zde nachází pohřeb kmenového náčelníka, který byl uložen na voze a obklopen služebnictvem, nejčastěji ženami v mladém věku. Právě soubojem s touto hypotézou začíná naše kniha. V 70. letech minulého století bylo nutno tuto hypotézu znovu prověřit. Tohoto úkolu se nejprve zhostil antropolog Milan Stloukal a poté se přidal archeolog Jindřich Nekvasil. Nálezy byly však uloženy v Přírodovědeckém muzeu ve Vídni, kam je odprodal Jindřich Wankel. Tato skutečnost vytváří takřka napínavou dějovou zápletku okolo cestování do Vídně v dobách normalizace, která slouží jako úvod v knize.
Kniha je koncipována do dvou hlavních částí. V první polovině knihy nás seznámí Milan Stloukal s osobností Jindřicha Wankela a posléze s kosterním materiálem, během něhož hned narazí pádnou argumentací na nepříliš ladící okolnosti Wankelovy hypotézy okolo pohřbu, které se rozchází s některými kosterními nálezy poukazujícími spíše na násilně pobité jedince. V druhé části Jindřich Nekvasil postupně podrobně popisuje jednotlivé soubory předmětů a následně přichází s teorií prospektorů, kteří hledali nové nerostné zdroje a kteří byli násilně pobiti. Kniha je ukončena doslovem profesora Jana Bouzka, který předkládá dnes jednu z nejrozšířenějších teorií a to, že se jednalo o významnou svatyni, kam lidé přinášeli obětiny.
Kniha se mi líbila z několika úhlů pohledu. Jako největší klad se mi líbí cílení nejenom na odborné publikum, ale také na publikum laické, na které v poslední době archeologické publikace začínají cílit v rámci popularizace archeologie. Musím vyzdvihnout především zajímavý úvod, který mi evokoval jistou podobnost s napínavým nalezením a opatřením velmi známého artefaktu disku z Nebry. Myslím si, že toto je cesta směrem k čtivosti v očích laického čtenáře.
V roce 1995 vyšla publikace „Záhada Býčí skály aneb jeskyně plná otazníků“ autorů M. Náplavy a A. Přichystala. Tato kniha pouze představila tento nález laické veřejnosti. Naproti tomu teprve s touto knihou dostáváme sumarizaci veškerého vědění okolo nálezu z Býčí skály, které slovy J. Bouzka mohou sloužit jako podnět pro další výzkum. Toto se však v některých očích může zdát jako krok zpět, zvláště v očekávání nové hypotézy či nalezených okolností po přečtení této knihy. Na závěr mohu podotknout, že diskuze okolo Býčí skály nekončí, ale dostává jistou revizi, o které tato kniha svědčí.