Autorka formou naslouchání a následným vyprávěním se snaží přiblížit čtenářům život obyčejných lidí v Sovětském svazu a následně v Rusku.
Domnívám se, že přes mistrovsky napsanou knihu, za kterou dostala autorka Nobelovu cenu za literaturu, nelze pochopit život sovětských potažmo ruských lidi. To čím si prošly generace od Stalina přes gulagy po dnešek lze jen stěží si vůbec představit, natož pochopit. Jak vnímali rozpad SSSR kdo, nebo co rozpad způsobil v jejich očích , jak vnímali Gorbačova, Jelcina, či Putina? Kniha se čte s ústy dokořán, místy doslova. Autorce patří velký dík za tuto knihu.

Petr

Dočtena Doba z druhé ruky. Kniha je složena z vyprávění mnoha osudů tzv. Sovětského člověka - budovatele komunismu i současné generace Rusů. Lidí, kteří obětovali celý život (i celé generace), aby zjistili, že to k ničemu nebylo. Síla! Tolik ztracených generací ... Revolučních - budovatelských - porevolučních - perestrojkových - současných .... Tolik teroru a strachu, tolik oddanosti a víry. Nemají šanci a nikdy ji vlastně neměli. Většina nemá oč přijít a s těmi hrůzami v historii mnohých rodin - ať již bili nebo byli biti - jsou velmi nešťastní a vlastně velmi nebezpeční. Stačí někdo, kdo zamává bičem a zase je navelí do šiků... Ten strach a ohnutá záda mají v genech. Poučné, smutné čtení, které vypráví o hluboce zakořeněném strachu, alkoholismu, politice, hrdinství, zvůli, bídě, násilí, lásce, literatuře, objasní i mnohé z lokálních občanských válek po rozpadu SSSR. To vše k krátkých silných příbězích... Podle vašeho věku (50+) budete mnohému velmi dobře rozumět, mnohé motivy a citáty znát - a zpětně budete děkovat tomu, že ani sovětští "poradci" nedokázali zlomit naši tisíciletou evropskou kulturu. DOPORUČUJI!

Kniha je místy opravdu jen pro silné povahy. Vzpomínky na pracovní tábory, dětské domovy, kde chovanci umírali hlady, mučení, ... Částečně osvětluje, proč se Rusové i v dnešní době (např. v hotelu na dovolené) chovají jako páni světa. Oni se tak opravdu cítí a i stále vnímají, že to byli oni, kdo vyhrál 2. světovou válku. Vzpomínkám na ni je věnován poměrně velký prostor, neboť mnoho pamětníků ji navzdory všem prožitým útrapám a ztrátám považuje za vrchol a nejšťastnější období svého života. Z knihy mám dojem, že největší rozdíl mezi Čechy a Rusy spočívá ve víře. Čech obvykle nevěří ničemu a nikomu a vše relativizuje. Rus potřebuje naprosto nutně něčemu věřit a pro svoji víru je ochoten i zemřít. Ať už se jedná o víru v Boha, nebo komunismus, vítězství ve válce, Stalina, nebo o naději na změnu na počátku 90. let. A tato víra překoná snad všechna zklamání a útrapy. Je neuvěřitelné, že pozůstalí po obětech stalinských čistek jsou stále schopni věřit v dobro svého vůdce a jeho portrét mít v úctě pověšený na zdi. Jediné, co lze knize vytknout, je příliš velký rozsah a skutečnost, že některé z příběhů si jsou příliš podobné.

Nelze přečíst najednou, mnohé statě je nutné "rozdýchat". Pokud někdo má opravdový zájem o pochopení Rusů a způsobu uvažování většiny národa, měl by si tohle dílo prostudovat povinně. Je to důležité svědectví o "době z druhé ruky" jejíž následky hned tak z populace nevymizí, jestli někdy vůbec.