Podobné tituly

Francouzi jsou svým uměním žít proslavení, ale nejsou jediní, kdo má přitažlivý recept na příjemný život. Je až s podivem, jak málo se zajímáme třeba o italskou módu a životní styl. Pokud se řekne Itálie, tak Čecha spíš napadne jídlo, pizza, pasta a vaření v TV. Což je škoda a tak je dobře, že se na pulty knihkupectví dostala příručka Šik po milánsku od italské publicistky Fabiany Giacomotti (vydala Jota v překladu Lenky Papouškové), která nabízí exkurz do stylu opravdové Miláňanky. Navíc s předmluvou někdejší modelky Aleny Šeredové – Buffone. Tahle knížka v určitém směru připomíná jiného slavného průvodce stylem, totiž knihu Se šarmem Pařížanky, někdejší modelky Inés de la Fressange (Knižní klub 2011). Podobná koncepce a také zde nechybí osobní „tajné“ tipy. Milán je z hlediska životního stylu a odívání rovnocený Paříži, ačkoliv stojí poněkud nepatřičně v jejím stínu. A to přesto, že právě v Itálii je nutno hledat kořeny vytříbeného módy, právě zde stále ještě fungují dílny, kde slavné značky právě s ohledem na řemeslnou tradici, nechávají vyrábět své luxusní kousky. A zatímco styl Pařížanek resp. Francouzek už byl zpopularizován na stránkách nesčetných knih, Miláňanky se stejným potenciálem stojí distingovaně v pozadí.
Jak však ukazuje Giacomottiová, rozhodně tady mají co ukázat. V Miláně se snoubí sever s jihem, už je to Itálie, ale ještě ne Řím. A tak je tady patrná určitá lehkost, byť v lecčem je milánský styl docela konzervativní a nepotrpí si na výstřelky. Tedy žádné divoké barevné kombinace, leopard, jehly a umělé nehty. Elegantní Miláňanka nosí baleríny, v šatníku upřednostňuje bílou či béžovou a na červeno si lakuje jen nehty na nohou. Na rozdíl od Pařížanky. Podrobnější pravidla milánského stylu samozřejmě najdete na stránkách knihy. A to se týká i mužů a dokonce dětí. Vedle módy nechybí zmínky o stylových kavárnách a restauracích – a dozvíte se, že zatímco v Paříži si dáte ke kávě croissant, v Miláně to budou brioches. Z oblíbených značek podle autorky v Miláně vede Prada a Bottega Veneta, spíše než Dolce&Gabbana. Co je milé - k milánskému stylu patří také páteční odjezdy z města. To jediné s nimi možná máme společné. Jen snad s tím rozdílem, že my jezdíme na chalupy do Krkonoš a oni k moři nebo do Alp. Kniha se také zmiňuje o milánské specialitě (resp. italské), kterou jsou tzv. aperitivi nebo-li happy hour. Označuje se tak v podstatě koktejl před večeří nebo třeba před kinem, celé to spočívá v návštěvě baru, kde je k alkoholickým nápojům nabízeno zdarma drobné slané občerstvení. Aperitivo je třeba pro mladé malou společenskou událostí, na kterou se přiměřeně dobře oblečou, neboť nikdy nevíte koho můžete potkat. A Giacomottiová uvádí rovnou seznam míst, kam stojí za to na aperitivo zajít. Milánský styl není ovšem jen o oblečení, a barování, z knihy se dozvíme i o milánské domácnosti, jakému nábytku se tady dává přednost, o lásce k designu nebo o velké oblibě papíru, která vede od knih a vzácných tisků přes tlusté sobotní noviny až po dopisní papíry s monogramem. Osobně se mi moc líbí, že návštěvy v Miláně jsou zvyklé, spíš než víno, donést hostiteli darem právě knihu. Jinak jak se na průvodce tohoto typu patří, doplňují text adresy (i internetové) na konkrétní místa v Miláně, které nejsou příliš známá, tipy kam se jít podívat, najíst či napít, a v neposlední řadě kde dostanete to, co vám pomůže přinést si kousek Milána a italského stylu domů. Nebo kde si do zásoby naberete aspoň inspiraci.