Kniha sice není tak náročná, jako Dumasovy romány se stovkami osob, ale čtenář se přece jen musí soustředit, aby na každé stránce věděl, kde a kdy se právě nalézá. Na otázku “Proč?” dostane odpověď až v závěru knihy. (Pokud to není zrovna vášnivý detektivkář, který odhalí pravdu na 42. stránce). Evangelium je první Mawerova kniha, která byla přeložena do češtiny. Podle mého nedosáhne takového věhlasu jako skvělý Skleněný pokoj (o vile Tugendhat) či Mendelův trpaslík. Kdo však má rád spekulace ve stylu “Šifry mistra Leonarda”, určitě si přijde na své.

Před časem jsem přečetl Mawerův Skleněný pokoj a byl jím naprosto nadšen. Příběh vily Tugendhat už asi navždy budu vnímat do jisté míry právě očima této knihy.
Evangelium podle Jidáše bylo, alespoň pro mě, z jiného těsta. Nejspíš to bude tím, že teologie či biblické texty jsou mi mnohem vzdálenější než má velká záliba moderní architektura. A to budiž moje upozornění k této knize: připadá mi, že bez poměrně solidních znalostí právě teologické a biblické problematiky může být čtenář (já tedy byl) poněkud ztracen a mnohé z knihy mu uniká.
Nikterak této knize neupírám skvělý styl, velký příběh (či spíš velké příběhy), povýtce s tragickým vyústěním.
Shrnuji: na příslovečných knihkupeckých pultech, byť dnes již nejednou virtuálních, Evangelium podle Jidáše nepřehlédněte. Doporučuji však jisté předchozí znalosti.