Čtivě a často s dobrou dávkou humoru napsaná kronika zážitků kluka, který se narodil do špatné doby. Zápisky ale nepocházejí z jeho deníku, vznikly mnohem později – a sice skrz „poškrábanou optiku šedesátiletého dalekohledu“ (Hlach). Jsou to tedy autorovy vzpomínky, ovšem jeho „dalekohled“ je stále ve výborném stavu, vždyť on má ještě dnes po tolika letech fenomenální paměť. A tak jsme svědky nejen jeho uličnických kousků, ale setkáváme se i s celou řadou lidí, kteří během jeho dospívání hráli nějakou roli. Mezi nimi vynikají samozřejmě rodiče, v první řadě otec, ve kterém se malý Jeník doslova vidí, ale i matka, která mu ovšem kvůli zvůli komunistického režimu deset dlouhých let chyběla. Je to svědectví doby - konec války, krátké nadšení, nástup diktatury - kterou možná známe z dějin, ale dnes si už málokdo uvědomuje její tvrdý dopad na osudy mnohých, kteří nechtěli tleskat tehdejším samozvaným mocným. „Lidé čtěte!“ (68 Publishers).

Krásná kniha. Je třeba si neustále připomínat, co komunisté v naší zemi napáchali.
Doporučil bych do škol jako povinnou četbu.