Na tuto knihu jsem se velice těšila, ale její začátek pro mě byl bohužel takovým zklamáním, že jsem si myslela, že ji snad ani nedočtu. Nakonec jsem to zvládla, protože byť bylo prvních sto stran až trochu mysteriózně laděných, pak se situace uklidnila a šlo o starou dobrou lidskou úchylárnu. I po přečtení celé knihy si stojím za svými prvotními dojmy: S každou další stranou mě více a více rozčilovala jednoduchost vět a jejich stavba. Maximálně sedm slov. Věta začíná vždy úvodem typu "Juliet řekla", "Jack zašeptal", "Max nevěřil". Prostě jméno, sloveso a jedem. Když takhle čtete 250 stran, věřte, že se Vám to začne zajídat. Taky mě unavovalo to tempo. Od knihy jsem čekala, že její většina bude zasazená do toho celkem slibného stalkerovacího módu, ale toho tam vlastně bylo minimum. Naopak jsem se dozvěděla naprosto vše o charakteru postav, jejich minulosti, jejich snech, přáních, motivacích. Mnoho bylo řečeno i o rodičích. Jistě, je třeba osud postavy někam zasadit, ale tady mi to přišlo už přehnané a především - zcela zbytečné. A hned na to navazuje další zádrhel. Autor se sice pokouší postavy vykreslit jako komplexní osobnosti se složitou minulostí a skrytými motivacemi, ale stejně z toho nakonec vycházejí poněkud... ploché. Ona, oddaná workoholička toužící se zbavit dědictví svých hippie rodičů. On, záletný manžel v domácnosti, který se kaje jakmile je prozrazen. A dále ještě hlavní záporák, motivovaný hrůzami prožitými v dětství a chorobnou touhou po "lásce". Větší klišé už asi vymyslet nešlo. Kolem dokola knihu hodnotím jako relativně slušný průměr. Přečtete jí jedním dechem, napínavé to taky je, ale žádná velká překvapení se rozhodně nekonají. Já v těchto příbězích potřebuji kvalitnější zpracování, takže autora dále asi vyhledávat nebudu. Pokud však máte rádi napětí a thrillery, tahle kniha se Vám asi bude líbit, ale musíte k ní přistoupit jako k poněkud lehčímu, oddechovému čtení třeba na léto nebo do zkouškového.