Podobné tituly

Život hollywoodské herečky Grace Kellyové, múzy Alfreda Hitchcocka, alias monacké kněžny Grace se díky atraktivitě námětu čas od času octne v hledáčků autorů biografií. V češtině zatím vyšlo Romantický život monacké kněžny Jane Ellen Wayneové (Premiéra 1991), Wendy Leighová je autorkou stručně nazvané knihy Grace Kellyová ( BBart 2008) a další biografie se stejným názvem je od Roberta Laceyho (IKAR 2014). Nejnovější knihou, kterou napsal na základě vlastních rozhovorů se členy knížecí rodiny novinář a rodinný přítel Grimaldiů Jeffrey Robinson pod názvem Grace kněžna monacká (vydala Metafora v překladu Viktora Faktora). Poprvé jeho vylíčení života Grace Kellyové vyšlo v roce 1989 a následně v několika dalších reedicích. Jak už naznačuje název, kniha se hodně věnuje Monacu a tím také významné roli, jakou měla Grace v jeho palácovém byznysu.
Grace Kelly za svůj krátký filmový život nenatočila mnoho filmů, její výraznější filmová kariéra v podstatě trvala jen čtyři roky, kdy natočila deset filmů – z toho tři s legendárním Alfredem Hitchcockem. Kdo ví, jak by se její kariéra vyvíjela dál, ale v roce 1956 získala roli možná daleko zajímavější, hodnotnější a také celoživotní. Sňatkem s knížetem Reinierem se stala monackou kněžnou a jako taková se začala věnovat aktivitám, které měly za cíl pozvednout a zatraktivnit monackého knížectví.
Nebyla na to sama – jak kniha ukazuje, tvořili s knížetem takřka manažerský a marketingový tým. Každý měl jiné pole působnosti, výsledkem však je Monaco jak je známe dnes. Ačkoliv Robinsonova kniha se snaží poctivě mapovat její život od dětství až po osudnou nehodu, která se přihodila cestou z jejich venkovského sídla Roc Agel, které stojí nad monackými kopci, je třeba říci, že není tak úplně jen o Grace. Autor věnoval určitý prostor v knize také dětem (dětství v paláci a zejména problémy s nechtěnou publicitou; zajímavá je zmínka o účasti na dětských táborech v USA – nesmíme zapomenout, že současní Grimaldiové jsou z poloviny Američani), a dále zejména knížeti Reinierovi. V knize se tak dozvídáme o úsilí, které bylo třeba vyvinout, a opatřeních, která bylo třeba učinit, aby se stabilizovala finanční situace Monaca - právě Reinier, který převzal knížectví v roce 1949, vymyslel celou strategii, podle které se mělo Monaco ubírat dál, naplánoval novou výstavbu a zároveň zde třeba začal také celoročně bydlet, což do té doby nebylo u knížecí rodiny zvykem. Zmíněni jsou zajímaví hosté a přátelé – třeba Winston Churchill nebo Aristoteles Onassis, který v Monacu zároveň investoval. O Grace Kelly se coby čtenáři dozvíme to, co o sobě pustila do světa nebo co novinářům stálo za zaznamenání. Dětství prodchnuté sportem, výčet filmových rolí, její záliby a hlavně způsob života v Monacu. Ráda malovala, vyšívala a pletla, a chodila na procházky po kopcích kolem Roc Agelu, kde sbírala rostliny, které pak nechávala lisovat v knihách. Do větších detailů se ale nedostaneme. Těžko říci, zda o sobě nikdy nic osobnějšího Grace Monacká neřekla, nebo se to jen nevešlo do obsahu této publikace. Třeba jaké knihy ráda četla, jaká byla její oblíbená barva, jakou měla ráda módu. Jaký měla ráda design, architekturu. Z knihy se dozvídáme, že jako asi téměř každá takto bohatě provdaná manželka se věnovala interiérovému designu. Jinak řečeno zařídila si obydlí podle svého. V paláci tak třeba nechala zrenovovat kuchyni podle tehdejších amerických standardů a stejně tak i koupelny; svou pracovnu si nechala vymalovat žlutě a zeleně a nad svým psacím stolem měla velký obraz New Yorku. Kniha je doplněna několika fotografiemi – je škoda, že nejsou na zvláštní příloze a hlavně – že obsahují jen fotografie z ranné doby a úplně chybí podobizny z jejího pozdějšího věku (dožila se 52 let).
Asi není náhodou, že se kniha objevuje právě v době, kdy přichází do kin stejnojmenný film, který byl tak natočen na motivy osudů monacké kněžny a někdejší hollywoodské herečky Grace Kellyové. Stejně jako není kniha jen o Grace, tak film neobsahuje celou knihu, ale jen určitou dramatickou výseč. A stejně tak jako se (na rozdíl od knihy!) monacká knížecí rodina od filmu distancovala, stejně tak rychle jeho tvůrce Olivier Dahan zdůraznil, že se příběhem kněžny Grace jen inspiroval. Jak moc, to mohou zjistit v podstatě jen čtenáři Robinsonovy knihy, podle které byl film natočen a kteří tak mohou porovnat míru fikce.
Film je postaven na jednom dramatickém období z knihy kolem na začátku 60. let, kdy došlo k určitému střetu zájmů – osobních a politických. Zaměřuje se na období, kdy již byly na světě dvě děti (Caroline, Albert) a Grace s Reinierem za sebou měli několik let společného života v Monacu. Právě v té době, dostává Grace nabídku na roli v Hitchcockově filmu Marnie. Grace po dohodě s manželem nabídku přijímá a těší se na natáčení. Mezitím dochází k politickým třenicím s Francií. Jde o peníze, které De Gaullově Francii unikají v Monacu, daňovém ráji. Výsledkem je francouzská blokáda území a v případě Grace, která uvažuje o filmování, se také okamžitě vyrojí nejrůznější drby a spekulace na téma nedostatek peněz a rozpad rodiny. Znechucení na straně jedné, a nutnost pomoci svému muži na straně druhé – totiž stát se skutečnou kněžnou, která nestojí jednou nohou někde mimo svou zemi – přiměje nakonec Grace roli odmítnout a místo toho se s ještě větším nasazením věnovat knížectví.
Pokud přečtete knihu, bude vám asi jasné proč potomci monacké kněžny s filmovou verzí nesouhlasí. Film podle nich možná dramatizuje některé momenty až příliš a přidává dramatické prvky navíc. Ve filmu to jsou zřejmě scény, které moc nekorespondují s obrazem, který je o páru vytvářen. Nebo je možné, že by Rainier Grace vytkl, že má moc krátké vlasy? A je možné, že by se jí vytýkal „nízký“ původ ? Těžko říci. Historické události jsou ale jasné a stejně tak je jasné, že dramatický film nemůže být jen líbivým propagačním dílem, kde všechno plyne v poklidu a bez vzruchů. Na druhou stranu se ale ukazuje i to, že opravdový obraz o Grace se asi těžko kdy podaří vytvořit. Buďto to bude verze, jakou pro tisk a média vytvořil knížecí pár, nebo verze kterou vytvořil tisk sám. V neposlední řadě je třeba zmínit, že monackou kněžnu ve filmu výborně ztělesnila a svou vlastní noblesu a křehkost do příběhu přinesla herečka Nicole Kidmannová, která je zároveň autorkou knižní předmluvy.